Wraith hunger
Dneska mám krizi. Nevím proč - dva a půl měsíce to šlape, aktuální PMS má být podle minulých zkušeností už za mnou a vánoční návštěvy u plných stolů teprve přede mnou. Tak proč mě trýzní každý pohled na čokoládu, croissant nebo párek v rohlíku?
Ale asi tuším.
Začala jsem cvičit. A tělo si žádá výpalné.
Bolestné.
Prostě odměnu.
V Bille jsem prošla kolem regálu s pečivem a málem jsem umřela. Jen s velkými obtížemi jsem zaháněla vážnou myšlenku na koupi a spucování aspoň jedné z těch dobrot. Pudingové taštičky! Párek v těstíčku!
Koupila jsem si chlebovou rolku (55 g) a vteřinu se oddávala slastné představě, že ji do sebe celou natlačím hned za pokladnami. S těžkým srdcem (půlku porce už jsem měla k snídani) jsem ji opustila, přibrala do košíku k novinám a jogurtu kousek šunky a šla nejbližší cestou opustit jámu lvovou.
Člověk sice zpevnit potřebuje, ale takhle vám to dál nepůjde. Od příště si nechám pomalu vysvětlovat cviky na doma a budu jenom protahovat - denně zlehýnka. Než to jednou nevydržím a tu cukrárnu vyrabuju. Už jsem chutě na sladký skoro neměla!