<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	>
<channel>
	<title>Komentáře k: Vzduch voněl deštěm, auto karbanátky a my psem&#8230;</title>
	<atom:link href="http://quanti.zewl.net/blog/vzduch-vonel-destem-auto-karbanatky-a-m/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>http://quanti.zewl.net/blog/vzduch-vonel-destem-auto-karbanatky-a-m/</link>
	<description>o mně, pro mě...</description>
	<pubDate>Thu, 08 Jan 2009 14:02:19 +0000</pubDate>
	<generator>http://wordpress.org/?v=2.6.2</generator>
		<item>
		<title>Od: Quanti blog &#187; Blog Archive &#187; Na jaře umírá asi nejvíc lidí</title>
		<link>http://quanti.zewl.net/blog/vzduch-vonel-destem-auto-karbanatky-a-m/#comment-310</link>
		<dc:creator>Quanti blog &#187; Blog Archive &#187; Na jaře umírá asi nejvíc lidí</dc:creator>
		<pubDate>Sat, 20 May 2006 21:06:27 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://quanti.zewl.net/blog/?p=13#comment-310</guid>
		<description>[...] Jaro je energeticky náročné. Na jednu stranu úžasně krásné, na druhou stranu morbidně smutné. Jako první liják orve rozkvetlé sakury, spousta lidí neunese nápor a nároky jara&#8230; Jo, umřel někdo, koho jsem znala. Nedokážu nad tím brečet tak, jako maminka. Jenom si o trošku bolestněji uvědomím, že tu nikdo nejsme navěky. Že tohle zažiju v životě asi několikrát (a když ne, zažije to někdo jiný se mnou) a že to bude bolet. Vědomí vlastní smrtelnosti je prý jednou z hlavních věcí, která z nás dělá lidi. Občas mě ta antropologie až sere&#8230; [...]</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>[...] Jaro je energeticky náročné. Na jednu stranu úžasně krásné, na druhou stranu morbidně smutné. Jako první liják orve rozkvetlé sakury, spousta lidí neunese nápor a nároky jara&#8230; Jo, umřel někdo, koho jsem znala. Nedokážu nad tím brečet tak, jako maminka. Jenom si o trošku bolestněji uvědomím, že tu nikdo nejsme navěky. Že tohle zažiju v životě asi několikrát (a když ne, zažije to někdo jiný se mnou) a že to bude bolet. Vědomí vlastní smrtelnosti je prý jednou z hlavních věcí, která z nás dělá lidi. Občas mě ta antropologie až sere&#8230; [...]</p>
]]></content:encoded>
	</item>
</channel>
</rss>
