Quanti blog

…no smrt…
Zájezd jsme dostali s Lvíčkem od našich. Nevím proč, ale Florencie se mi příšerně nelíbila a Řím ve své většině dtto. Možná to bylo tím, že tam byla na Velikonoce asi miliarda lidí, možná počasím, díky kterému vypadám jako Apač (doufejme, že ne jako Apache ;)), možná tím, že mi ta města připadají naprosto příšerně organizovaná - bordel, smrad, všude nechutná spousta černochů prodávajících kopie obrazů, falešné kabelky, pásky, sluneční brýle… ve Florencii se aspoň dá po ulicích najíst, v Římě pizza do čtverce prodávaná z okýnka, na kterou jsem se nejvíc těšila, v turistických oblastech neexistuje, jenom kamióny s čímsi kulatým napůl přeloženým, co by s italskou pizzou ztotžnil maximálně ten Pákistánec, který to prodával - zkrátka předražený kus pečiva, který se může směle honosit titulem nejhnusnější pizza na světě, a to počítám i mraženou za třicet korun. Minimum místa k odpočinku, nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo supermarket, a Mekáč abys pohledal taky s lucernou (což byla poslední finančně dostupná možnost, kde se najíst, když pominu pochybné čínské restaurace, ale naštěstí jsme ho našli na Piazza di Spagna). A památky… shodli jsme se s Lvíčkem, že jsme asi kulturní barbaři, ale valná část z toho, co kdo před X stoletími namaloval, postavil nebo vysochal, mě prostě nezajímá. Cítím se, jako by mi pustili televizní program před dvaceti lety. Bezva, tenkrát to bylo aktuální, ale teď?
Vatikánská muzea mě zklamala nejvíc. Stála jsem tam dvouhodinovou frontu hlavně kvůli antropologickým sbírkám, abych u vchodu po zaplacení zjistila, že jsou zavřené. U etruských sbírek jsme zjistili, že jsou zavřené, sami; bez jakéhokoli oficiálního upozornění. Na moderní umění jsem už fakt náladu ani sílu neměla.
Co u mě aspoň trochu Řím rehabilitovalo, bylo Kolosseum a hlavně Pallatinum, což je oblast nejstaršího osídlení Říma. Je krásně zelená, plná laviček a šutrů, na které se dá sednout, i stromů a zákoutí s příjemným stínem, a vším prorůstají zbytky dva tisíce let starých zdí. To bych, upřímně řečeno, docela ráda měla v Praze :). Vzdáleně to připomíná Petřín, ale opravdu jen v náznacích.
A po dvou cca patnáctihodinovkách muchlání a otlačování se v autobuse, po dvou nocích v hotelu, kam jsme přijížděli za hlubokých nocí a odjížděli v časných ránech, po únavě (celodenní prohlídky Florencie po noci v busu a naopak noci v busu po celodenní prohlídce Říma), životu nebezpečné účasti v dopravním provozu atd. atd. jsem hrozně ráda, že už jsem doma. A příště by už fakt musela bejt hodně, hodně velká věc, aby mě donutila dopravovat se po Evropě (dál než do sousedních zemí) autokarem. Určitě ne poznávací zájezd. Přesto mám i příjemné vzpomínky, hlavně na to, jak jsme si se Lvíčkem notovali, jak je to hrozný, nudný, únavný, ošklivý, jak jsme zničený a jak bysme potřebovali ještě jednu regenerační dovolenou. Byla jsem fakt ráda, že si rozumíme :))).
A taky ta zmrzlina byla prostě výborná.

This entry was posted on Pondělí, Duben 17th, 2006 at 21.08 and is filed under Aktualitky, Report age, Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.