Večery a noci
Poslední dva (pod)večery jsem trávila v hospodách. Na to, že jsem víceméně bez peněz, to není zrovna ideální, ale z hlediska exhumace společenského života už to byla nutnost.
Ve středu jsem byla na popostupkovém večírku. “Večírek” tedy začínal asi ve dvě a trval asi do půlnoci, já tam strávila asi 4 skvělé hodiny (málokde se najde tak uvolněná atmosféra). Některé spolužačky se svěřovaly s nočními můrami “night before”. Jednu honila revizorka v autobuse a v metru (podobnost s vedoucí komise čistě nenáhodná) a sen té další mě úplně položil. Místo otázky si vytáhla u PZK balíček vakuované šunky a zděšeně křičela: “né, šunku né, o tý nic nevím”.
Lepší sen jsem dlouho neslyšela. Moje sny nejsou tak vtipné, zato hůř pochopitelné: mám tak urputné mozkové screensavery, že mě Lvíček vždycky prosí, ať o nich nebloguju. Někdy je mi to líto, ale ne, že bych se mu divila.
Včera jsem byla na jiném srázku a pobyla sotva hodinku: nechtěla jsem být doma moc pozdě. Když jsem se zvedla, všichni na mě pohoršeně pohlédli, a mně přišla na jazyk zrovna ta absurdní část pravdy (jsem v rekonvalescenci, pořebuju ještě něco dodělat, nechci jet domů pozdě…): “mně dneska přivezli novej notebook, tak…”
Porozumění jsem nesklidila. “Mně kdyby přivezli novej notebook,” prohlásila organizátorka, “tak se čtrnáct dnů bojím domů!”
Březen 3rd, 2007 at 10.54
Já mám sny asi doela zajímavé, ale pamatuju si je asi pět minut po probuzení. Několikrát jsem si už připravil k posteli zápisník, abych se je naučil pamatovat, ale nikdy se k tomu nedostanu.