V trafice
Otevřením jsem rozezněla zvonek nade dveřmi a přitáhla tak k sobě zvědavý pohled trafikantky. “Dobrý den,” pozdravila jsem a zároveň už skimovala vitríny, protože nesnáším stát sama v malém krámku a vybírat, zatímco obsluha stojí a napjatě čeká, co bude. “Máte ten speciál Katky?” ptám se nakonec, protože z časopisů koukají převážně jenom kousíčky. “Myslíte to cukroví?” vytáhne paní šuplík zpod pultu a položí na sklo to, kvůli čemu jsem se odhodlala vstoupit do trafiky, kam obvykle nechodím, protože většinu srdci milých tiskovin pořídím buď ve své oblíbené trafice u metra, která má tvar nudle a tudíž se necítím při vybírání tak pozorovaná, nebo v regálu s časopisy v Bille, teď jsem ale neuspěla ani v jednom případě.
“A ještě Gurmána,” poprosím, protože ten měl taky na obálce první várku kulinářských Vánoc.”
“Čtyřicet devět… a pečení může začít,” mrkla na mě postarší trafikantka, na které bylo vždycky vidět, že tahle práce je pro ni přímo posláním, protože aspoň půlku produkce periodik podle mě zvládne přelouskat sama.
“Nojo,” usměju se. “Ono tam sice stejně nebude nic novýho, ale člověku to nedá.”
“Ale třeba jo! Vidíte, taky každej rok neodolám… to jsem ráda, že v tom nejsem sama.”
Uložila jsem kořist do tašky a zacinkala na odchodu. Pravý důvod, proč mám radši “samoobslužné” trafiky, je v tom, že téměř u všeho musím vidět aspoň obálku, ideálně i obsah, protože si nechci zaplavovat byt časopisy, které notabene ani nechci číst. “Věrnost značce” u mě funguje stoprocentně snad jenom u Apetitu; a i tam je lepší se přesvědčit ;). Jinak bych podobné spiklenecké rozhovory mohla mít i častěji.
Po cestě jsem uvažovala o tom, co jsem jí neřekla, i když jsem mohla; byly jsme tam samy. Že speciály nakupuju od druhého říjnového týdne s nadšením, ale přítomost dvoustránky s cukrovím v týdeníku, jako je Katka, mě trochu zaskočila. Hlásala “vánoční cukroví nanečisto” s deklarovanou výdrží kolem 4-6 týdnů.
“Jo, to určitě,” zabrblala jsem si. Dvakrát víc patlání, dvakrát víc nákladů a dvakrát víc kalorií, jenom aby se mohlo “slavit” nadvakrát? Tůdle… ale když jsme byli v úterý v Hostivaři, nestačili jsme zírat: regály plné kolekcí, adventních kalendářů… a kdyby jenom to, ale po chodbách chodili lidi s kolekcema a děti s advenťákama v ruce, asi budou mít dva, jeden za listopad a jeden za prosinec (tak dlouho to, předpokládám, nevydrží nenačnout). Fakt, vystrčte to do výloh, kdy chcete, a lidi to prostě koupí. Ale dvě várky cukroví?
“Já bych se nebránil,” nechal se slyšet Lvíček.
Říjen 21st, 2007 at 12.05
Katku čtou slepice :)
Říjen 21st, 2007 at 12.44
kvok. a? :)
mmch, spamfiltr uz dikybohu funguje korektne :)
Říjen 21st, 2007 at 13.34
Curkoví nanečisto jsem pekla asi před třemi roky, chtěla jsem vyzkoušet nějaký nový druhy a vybrat favority. Když se to napeče tak někdy kolem července, člověku do Vánoc ještě slehne… Ale poslední dobou je doba od Vánoc do Vánoc tak krátká, že se to nějak nedá stihnout a to ani neberu v úvahu ty zamražený zbytky cukroví, co je třeba taky dojíst (loni jsme je tam měly od Vánoc do léta nejmíň:-P)…
Říjen 21st, 2007 at 13.37
…a to “curkoví” má bejt “cukroví” a “měly” zas “měli”… Myslím na Vánoce a nedokážu se pořádně soustředit na psaní. :-)
A ty receptový časopisy jsem už vzdala, vždycky, když si to nakoupím a pak prohlížím, jímá mě hrůza, že na světě existuje tolik úžasnejch receptů, který nikdy v životě nestihnu všechny vyzkoušet. :-)
Říjen 21st, 2007 at 15.54
malenko: leti to cim dal vic, co? kdyz jsem byla dite, byl listopad nekonecnej…
jinak mi to pripomina mail, presneji receno 3 maily, co jsem dostala v patek:
1) konkurz
Vážená paní,
…
Bohužel jste nebyl vybrán.
2) Recall: konkurz
Kudlackova Katerina would like to recall the message, “konkurz”.
3) konkurz
Vážená paní,
…
Bohužel jste nebyla vybrána.
…tak ja nevim :) v necem jako Outlook to mozna i funguje, netusim ;))) nektery veci se holt editujou spatne .)