V šalvěji brzo po ránu
Dnešek se zdá být dnem pro moje zuby pozitivním; při ranním čištění se mi podařilo zbavit přisedlého zbytku osmičky vlevo nahoře a o hodinu později mi zastupující zubařka přešmikla poslední stežík. Ani jsem se neptala, jak mám dostávat zbytky jídla z děr po zubech, protože mi připadá, že už začínají zarůstat - doufám, že to nebyl nemístný optimismus.
Byla jsem u našich, a šok na šok: kromě avizovaných baráků (které se tam sotva vejdou, ta část,která není vidět na obrázcích, je obklopená ostatními paneláky a “výborná dostupnost” rovná se deset minut pěšky do kopce na autobus nebo čtvrt hodiny pěšky po Jinonické na tramvaj), které se ještě nezačaly stavět, ale přes protesty všech místních kvůli (censored) starostovi P5 nejspíš co nevidět začnou, i když všechno, pozemkem a příjezdovou cestou počínaje, je pro tak rozsáhlý bytový projekt poddimenzované… kromě nich se v přilehlém svahu staví další bytový dům. Teď už bych tam nechtěla bydlet snad ani zadarmo: kdyby byt, v kterém bydlíme, byl náš, kdyby dům, v němž je, byl v lepším stavu a zateplen, a kdyby tu jedna nebo dvě partaje nebydlely, ráda bych tady zůstala: tady se nic stavět nedá, leda zemljanky.
Taky jsem koukala, že zastávku u našich postihlo plošné zeznameňování. Připadá mi to absurdní, když na ní prakticky pokaždé vystupuje a nastupuje několik lidí, zatímco na sousední, která zůstala stálá, jen sem tam někdo… ale já to tady neřídím. Pro mě je důležité, že se děkan umoudřil a nechává nám stávajícího vedoucího katedry ve funkci aspoň po jeden další rok!!!
A to je doba, do které bych měla dostudovat.
Omluvte nekonzistenci tohoto zápisku vzhledem k popisovaným emocionálně nabitým zážitkům. Původně jsem chtěla psát o brzkém vstávání, chystaném proplachování šalvějí (”až po vytažení stehů”) a dárkům, které táta dovezl z Hongkongu. Snad příště ;)
Březen 1st, 2007 at 23.45
docela se mi líbí ty zeznameňovací plakáty v MHD, připadají mi roztomilé.
Březen 1st, 2007 at 23.45
vlastně PID.