V pátek jsem přišla do práce
a měla pocit, jako by mi někdo hodil na prsa pytel písku. Během dopoledne jsem si udělala čtyři čaje, aniž by to nějak významně pomohlo. Na sraz s otcem jsem z teplé kanceláře odjížděla nerada, ale musela jsem. Stejně jsem se nemohla na nic moc soustředit (což ještě trvá, proto je můj písemný projev decánko jak od hotentota).
Během čekání jsem se zastavila u stánku v podchodu metra, protože jsem si dělala už týden zálusk na kalendář, který by se mi tak akorát hodil na pracovní stůl. Vhodnou chvíli jsem trochu prováhala, protože už měli jenom dva kusy, jeden zmuchlanější, druhý trochu míň, tak jsem uvažovala, rozmejšlela, nakonec jsem našla ještě Rok s čajem… a samozřejmě to dopadlo tak, že jsem si koupila voba. Ani cestou zpátky do práce jsem se nerozhodla, který, tak jsem si jeden postavila vlevo od monitoru a jeden vpravo. “Ehm… můžu ti položit takovou indiskrétní otázku?” obrátil se na mě kolega trochu nechápavě. “Máš dost kalendářů?”
Lidi jsou dneska drzí :).
Návrat byl poslední (dá se předpokládat, že budou výjimky, při mé skleróze, ale oficiálně poslední) příležitost, kdy jsem musela použít půjčovanou kartičku zaměstnance (na dveře, na výtah a tak), protože už dorazily. Co asi ještě nějakou dobu nedorazí, je bazmek umožňující pracovat z domova. Škoda. Nicméně s kartičkou už se cítím skutečně jako kmenový zaměstnanec ;))).
Taky jsem zjistila, že moje Avon Lady přestává býti Avon Lady, takže zvažuju, jestli do toho náhodou nemám jít sama… Možná, kdybych se domluvila s Lvíčkovou mámou a babičkou, že bych se na těch šest stovek měsíčně (od kterých člověk neprodělává) dostala… ;)
Průdušky sice pořád připomínají engine z lokomotivy, jsem ráda, když sedím, a ještě radši, když ležím, takže na lyže to bohužel nevypadá (dočkám se toho ještě někdy v životě? :)), ale když jsem v klidu, docela to jde. Soustředění pořád trochu horší, ale snad až si vezmu paralen a další průduškový čaj, zlepší se i to a budu se moct vrhnout do studia dokuentace věcí, které začínáme dělat příští týden v práci. Sice nás výslovně upozorňovali, že o víkendu máme odpočívat, nicméééně… asi mi to prostě nedá :))))))))
Únor 13th, 2006 at 14.29
čoveče, to bych Tě možná jako Avon lady taky využívala ;)
Únor 14th, 2006 at 10.55
zeby? :o) jeste si to zkusim rozmyslet ;)