Už to začíná
Čím víc se člověk učí, tím víc blbne, což znamená, že mě čekají hezký věci, vzhledem k tomu, že jsem sotva začala. Ale asi se na tom podílí taky to počasí.
Naši jeli dneska k babičce a já je poprosila, jestli by se tu nemohli zastavit - chtěla jsem popřát mamině k svátku, měla jsem pro ni pár drobností a na “oplátku” jsem chtěla pár drobností přivézt. Zavolali mi, když přijížděli, já seběhla dolů, prohodila pár vět, vzala si tašku s věcmi a zase vyběhla nahoru.
Asi za deset minut mi zazvonil telefon.
“Ahoj, my tady posloucháme rádio a teď říkali, že je Svátek matek… nechtěla jsi mamince popřát?”
Musela jsem hodně zapojit autocenzuru, abych vyfiltrovala ten příval sprostých slov mezi mozkem a mluvidly. Jako na smrt, a to jsem si to nechala na stole :/
Už hodně dlouhou dobu po obědě, ke kterému jsem s úspěchem uvařila po delší době plněné papriky, jsem se nějak zamyslela nad svačinou, nad obsahem ledničky a nějakou synapsí mi docvaklo… “jé! V tý rajský mělo bejt mlíko a já jsem ho tam nedala… vařila jsem to jenom z bujónu… hehe…”
Nechci to vidět dál - ale hlavně, aby už to otupující počasí přestalo…