Quanti blog

prohlásil Lvíček, když bylo ráno pod nulou a já měla vánoční náladu ;).
Během dne se mi ale přihoršilo: alergická rýma ze zvířeného prachu včera a průduškám to taky moc dobře neudělalo. Cestou z pošty jsem se proto zastavila v lékárně.
“Heleďte,” povídám magistře trochu nedůvěřivě, “nějaká podpůrná léčba bronchitidy, jak tady máte všelijaký ty pastilky… máte něco vážně dobrýho?”
“Máme,” ona na to, “islandskej lišejník,” a sahala do regálu pro krabičku.
“A kolik to stojí?” mžourám na to.
“No, hodně,” zasmála se. “Sto dvacet pět korun.”
“A vážně to funguje?” ujišťovala jsem se.
“Vážně,” ujistila mě.
“Tak mi to dejte.”
V tramvaji jsem vybalila jedno cucavé průhledné kolečko a dala si ho do pusy, odhodlaná snést jakoukoli chuť. Chuť by sice gurmány nenadchla, ale nebyla zdaleka tak strašná, jak jsem se obávala. A za pár minut jsem cítila (je to jak reklama na Lurdy, ale vážně), jak balvan na prsou mizí. Sice se ještě vrátil, ale už ne v tak silné a nepříjemné podobě, a dokonce jsem si jednou odkašlala!
Takže úplně zadarmo, ale zase s čistým svědomím tu můžu udělat reklamu na IslaMint. (Aspoň doufám, že to stejně zabere i zítra, až do úplného vymizení.)
Jo, a nad stůl jsem si natáhla červený řetěz. Ale vypadá trochu blbě, tak ho možná zas sundám.

This entry was posted on Pondělí, Prosinec 11th, 2006 at 23.19 and is filed under Aktualitky, Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.