Tož to počasí, tož já nevím…
…zaslechli jsme v hotelové hale a hned jsme věděli, že jsme dorazili na místo. Víkend zblognu po částech, je nabitý zážitky, o které bych nechtěla přijít, třeba jak jsem si zničila nohy i boty cestou na Radhošť, nebo jak mě obsluha nálevny málem vdala. Ale hlavní je na Moravě to, že jak tam přijedete, všechno je jiné. Lidi jsou tak nějak milejší, všechny obchody uprostřed turisty obleženého městečka zavřou v sobotu v půl dvanácté, a hlavně jazyk.
Děsně rychle nasávám cizí přízvuk.
“Osum kilometrú,” přečetla jsem nějakou ceduli u vjezdu na R46.
“Chytla jsi moravskej přízvuk,” upozornil mě Lvíček.
“Ježiš fakt? Budu si ho muset zase spravit u někoho z Prahe,” zasmála jsem se. “Pustím nějakou muziku, chceš? A co biz rád?” vystřihla jsem bezděčně dokonalou moravskou asimilaci (i s tím zavřeným i),
Zítra bych v práci měla aspoň půl dne mlčet :).