Tmava ocni bulva
Při nákupu v Tescu jsem si chtěla ověřit nějakou cenu na čtečce. Přiblížila jsem se se zbožím a čtu: “TMAVA OCNI BULVA”, cenu si už nevybavím, ale v řádu desetikorun.
Trochu zděšeně jsme se se Lvíčkem rozhlídli. Asi to byla nějaká cukrovinka, ale…
…dost tahle haluz ovšem odpovídala dnešnímu dni. Jestli se na nějaký po hoodně dlouhou dobu hodí označení “den blbec”, byl to tenhle. (Doufám, že už můžu mluvit v minulém čase.)
Asi hodinu jsem se ráno pokoušela nakopírovat nové písničky na mp3 přehrávač. Dokonce jsem si za tím účelem pustila Lvíčkův počítač. Poté, co se to ani na něm nepodařilo, jsem zjistila, že - rootovská práva nemajíc - že ho nemám jak vypnout. Napsala jsem mu tedy aspoň SMSku. Lvíček si ale zrovna dneska až do příchodu do práce (odpoledne) nezapnul celý den telefon. Po asi dvou nebo třech hodinách doběhl v mé hlavě myšlenkový proces, po kterém mi došlo, že než si dělat celý den výčitky, že běží komp naprázdno, to můžu kompenzovat aspoň tak, že vypnu ten svůj a když budu něco potřebovat, kouknu se na Lvíčkův.
To byla síla. S twm se nedá pracovat, nemá to virtuální plochy, okna se dají zavírat snad jenom killnutím a pracují, jen když je v nich kurzor, bez předchozího nastavení se nedá v oknech scrollovat atd. atd. Xterm je taky lahůdka, ale nic závratného jsem dělat nepotřebovala, tak jsem to přežila.
Lvíček přišel do práce, po mém upozornění si zapnul telefon a uprostřed mého vysvětlování, co se stalo, si přečet SMS a vzdáleně mi vypnul počítač pod rukama :). Ještě jsem mu totiž nestačila říct, že na něm dělám.
Do té doby jsem uklízela, žehlila a podobně. Při utírání prachu jsem zavadila prstem o jeden z květináčů a zjistila, že je po okraj plný a tím pádem jsem dost dlouho přejícně zalívala mrtvolku. Když jsem si chtěla udělat toast, toastovač zajel, vteřinku topil, pak cvaknul, krajíc vyskočil a toastovač umřel. Tedy umřel, když se ta páčka drží, tak dokonce hřeje, ale nedrží to dole. Luxus.
“Ale vždyť se v podstatě nic tak hroznýho nestalo, ne?” zeptal se Lvíček u pokladny Tesca. “Jenom s tím kompem - a ten toustovač, no.” “Ale nic se mi nedaří,” vzdychla jsem si, protože jsem se omlátila o co šlo, při hledání účtenky od toustovače se rycla do kotníku o skříň, spálila si pusu polívkou a opařila ruku párou z žehličky.
Večeře byla v mezích poživatelnosti, přestože hranolky jsem málem nedodělala a kuřecí řízky už zas byly trochu studený (a mám obavy, že mohly být i propečenější). Zato když jsem sklízela zbytky, vypadnul na mě z ledničky kečup, rozfláknul se o zem a krvavě vyzdobil zeď. Umytím se samozřejmě setřela malba, takže budem muset malovat.
Po večeři jsem si sedla k notesu s tím, že se aspoň mrknem na to, jak se to mělo kopírovat. Čarovala jsem s tím natolik, že toho stejně musel většinu udělat Lvíček, a po skončení procedury jsem si ještě chtěla stěžovat na to, že mi manipulace se soubory pravděpodobně rozhodila myš, protože nefunguje. Pak mi došlo, že jsem ji v rámci snadnějšího přístupu k ostatním USB portům vypnula.
Zapnula jsem firefox a koukám, něco nezvyklého pro očka… někam se mi ztratilo (a nepřišli jsme na to jak) nastavení plochy (xfce).
Dneska už bych asi neměla na nic šahat.