Quanti blog

Včera jsem měla dovolenou. Nebyla to přímo v pravém slova smyslu dovolená. Spočívala v tom, že jsem ráno vstala, vypracovala si odpovědi na otázky v oponentském posudku, oblékla si kostým (který mi konečně oproti květnu, kdy jsem ho dostala k svátku, byl), obula šíleně nepohodlné boty, z nichž mě ještě dneska bolí prostředníček na levé noze, a jela do školy.

Trochu si počekat.

Nesedět na pohovce na chodbě ještě jeden člověk v kvádru, zapochybovala bych, jestli si ze mě náhodou katedra neudělala legraci. Nikde ani kousíček papíru s něčím, co by se podobalo rozpisu. Ale věděla jsem, že máme být tři. Třetí dorazil pár minut před jedenáctou. Hned po něm první člen komise.

Asi deset minut po plánovaném začátku druhý člen komise.

Asi dvacet minut po plánovaném začátku poslední člen komise a půl hodiny po jedenácté se tedy ve volném tempu začalo s prvním kolegou. V průběhu čekání na zkoušku a následně zkoušky jsme my dva zbylí zjistili dvě věci:
- ten z komise, který dorazil nejpozději, má za hodinu přednášku
- v místnosti, kde se zkoušelo, má přednášku zase někdo jiný.
To druhé jsem zjistila na vlastní obhajobě, když nám vlezl vyučující do půlky posudku a drze tvrdil, že tam učí. Tak se dočetl posudek, zvedli jsme se a šli hledat jinou místnost.

Fraška.

V novém azylu jsem dokončila obhajobu (proč autorka práce myslí, že se v budoucnu charakter Vánoc významně nezmění?) a dvě stručné otázky, odvíjející se od tématu práce. Zdálo se to jako chvilka, ale i s tím přesunem to mohlo dát kolem tři čtvrtě hodiny.

Domluvila jsem a můj oponent se zamyslel. “Já se nadcházejících Vánoc děsím stejně jako jakýchkoli jiných,” pronesl nakonec. “V dnešní postindustriální době je to prostě zvěrstvo.

Trochu konsternovaná tímto vysloveným názorem (oponent mi oponoval i diplomku, vždy s parádním posudkem a krásnými doprovodnými otázkami) i přitakáním konzultanta, které se naštěstí omezilo jen na tu komerční část, jsem byla požádána o krátké setrvání na chodbě a když jsem se vrátila, dozvěděla jsem se, že můžu používat titul PhDr. před jménem a promoce bude nejdřív nejspíš v lednu.

Jako jsem nebyla ráno před zkouškou nervózní, ani po zkoušce se nedostavila žádná zvláštní euforie. Ani nějaká extrémní úleva. Prostě jsem byla ráda, že můžu jít domů. Dorazila jsem něco po půl druhé s kacířskou myšlenkou, že jsem si bývala skoro nemusela brát dovolenou…

Pak rychlý oběd a “za odměnu” neplánovaný výlet. JetPac si pořídil stříbrnou sedmu, která je stará stejně jako Lvíček, a byl nám ji předvést. Oba jsme se vystřídali za volantem, i když já jenom kousíček - sedačka, která mi nešla zvednout (jenom mně, takže asi rukama), takže jsem řídila zapadlá ve vysezeném sedadle, jako když si prcek hraje na admirála, zápolení s klíčky a imobilizérem, spojka tuhá jako měch od varhan a auto jako koráb, takže jsem se málem nevešla na silnici. Ale JetPac je coby spolujezdec-majitel z tužšího materiálu, než Lvíček, takže místo ryku, že jedu do rygólu, mi jemně naznačoval odtlačení pravé ruky na volantu. Já ho obdivuju, asi bych si takové auto, i když stálo míň než felicie, nepůjčila :). (Takže už jsem řídila 3 BMW, čímž jsem vyrovnala skóre se škodovkami; pokud spojím koncern Škoda-Volkswagen, ještě jedno mi chybí ;).)

A pak jsme dorazili domů a mně už se nikam nechtělo. Ani na naplánovanou kalbu, ani na procházku, prostě vůbec nikam, takže jsem večer prožehlila a večer si nalila půldecku vína u SGA. A byla jsem naštvaná, že jsem nestihla pořádně uklidit.

Možná za to mohl úplněk, ale já si v den, kdy jsem získala malý doktorát, projela se cizím autem bez nervozity a větších problémů (…člověk stejně vidět do zrcátek víceméně nepotřebuje… ;)) a vážila skoro o jedenáct kilo míň než před dvěma měsíci, stejně trochu depresivně říkala, že mi spousta věcí nejde, že skoro nic naplánovaného neplním a že jsem hrozná. Ale pšššt… :)

This entry was posted on Pátek, Listopad 14th, 2008 at 15.31 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.