Tak mi Sašo řekni, co byl Fidel zač?
O tom, jaký byl víkend, už asi neblognu, protože zítra nebudu mít čas, v úterý nebudu mít čas, ve středu nebudu mít čas a pak si to jednak nebudu pamatovat a jednak to nebude mít smysl. Takže ve zkratce, byl hezký. První opravdu podzimní, s barevnými stromy, chodidly zahřívanými na topení, kouřem ve vzduchu a dlouhou procházkou lesem (s nůší prázdnou jeřabin a košíky poloplnými hub). Taky mě v tomhle počasí přepadávají rodinodružebné touhy. Kromě rodinných výletů za vzdálenými příbuznými se přidružila i touha strávit pár (nejlépe vánočních) dnů doma s maminkou, přestože o minulých Vánocích mi připadalo, že to za rok (a ještě bez netu) stěží přežiju. Stárnu. Nebo mládnu?
Večer byla aspoň sranda u VyValených, kdy blahoslavená chudá duchem Kačenka položila dotaz z titulku a Saša se vzepjal dokonce k náznaku emocí, když se jal poněkud zvýšeným hlasem vysvětlovat, že Fidel ještě žije a ve zdraví sužuje své poddané spoluobčany. Pak vypadnul. Škoda, mohlo být ještě pár sexuálních a pár hysterických scén, až by Monice došlo, že ji bere jen jako matraci. Ale co, stejně nemám čas se na to dívat, a už mě to vlastně ani nebaví. Zapínám VV, pokud jsem doma a nemám naléhavou práci, asi se stejnou setrvačností, jako čtu blogy lidí, s kterými jsem se kolikrát ani neviděla. Taky voyerství, taky realita, taky nuda a taky … taky bych s tím měla asi přestat.
Mno, a teď si radši půjdu lehnout… :)