Tak já už nevim
Maminčina destrukce Vánoc pokračuje. Tentokrát už to beru s nadhledem. Už je mi to nějak jedno, možná i proto, že Lvíček na druhou stranu dělá s dárkama děsný drahoty a obstrukce :). (Já jemu ale taky… ;).)
Jak jste asi poznali, pokud sledujete, už jsme se ukýblovali u našich na Štědrý den. Výprava probíhala jak u příslovečných vrabců z Čech, ale nakonec jsme se asi s osmi taškami vykutáleli. Spojka celkem v pohodě průjezdná, dorazili jsme taky ok, vybalili, začali zprovozňovat ADSL… To se ukázalo trochu složitějším, takže Lvíček nastavoval a já se šla maminky zeptat, jak to vypadá s dárkem pro něj, který se mnou předchozí dny telefonicky konzultovala.
“No mám to, ale nebudu ti to ukazovat,” řekla.
“A proč?” nechápala jsem. “Že to má bejt jako překvapení?” (V naší rodině si některé dárky pro ty druhé popisujeme, ale ty nejlepší si většinou necháváme pro sebe, aby to bylo překvapení i pro ostatní.) “Já to chci jenom zkontrolovat, jak to vypadá, jestli se mu to bude líbit…”
Po chvíli mě maminka přivolala za roh a ukázala mi dva předměty. “Jé… to je hezký… já nevěděla, že máš dva… a pro koho je ten druhej?” povídám závistivě.
“No to jsem myslela že pro tebe… a máš po překvapení,” dodala rodička omluvně.
Zmohla jsem se jenom na řečnickou otázku, proč mi to ukazovala, když *věděla*, že jsou dva. Že já jsem vycházela z toho, že je jenom jeden, že jsem ho chtěla ukázat, abych viděla, jestli se to hodí, a že tohle jsem nemohla vědět. To už zaslechl Lvíček a když jsem mu převyprávěla story v této upravené podobě (bez definice předmětu), mohl se umlátit smíchy. Já už ani nešílela, nějak si zvykám. Maminka si zrovna stěžuje, že nemá zabalené žádné dárky, tak se jí asi nabídnu, že si zabalím svoje, když už stejně o všem vím… :).
Další reportáže z Vánoc u rodičů budou následovat… dokud se nezblázním :).