Strategie osamělých zmrdů

K svátku (nebo to bylo k narozeninám?) jsem od Lvíčka dostala D-FENSovu knížku. Ještě jsem ji nestihla přečíst celou (aspoň myslím, nemohla jsem se udržet a četla na přeskáčku :)), ale vážně jsem se pobavila. Neřekla mi toho moc, co bych už nevěděla, ale podala to pěkně souhrnně a navýsost vtipně. Jeden fenomén ale pomíjí: jak přežívají osamocení zmrdi ve struktuře firmy, která zazmrdovaná vesměs není. A já jsem nedávno přišla na to, jak.
Byla nebyla, tedy spíš byla, je (a možná nebude) jedna velká nadnárodní firma. Z pohledu obyčejného zaměstnance byl trochu (hodně) přebujelý management - nad jednou lopatou-inženýrem bylo tak deset patnáct různých úrovní vedení, v týmech ale vládla povětšinou dobrá atmosféra.
Povětšinou. Byli manažeři (vzešlí obvykle z neúspěšných techniků), na které byly z řad jejich podřízených neustálé stížnosti. Byli neschopní. Nerozuměli tomu, co jejich týmy dělají, a nedokázali jim zajistit prostředky pro jejich práci. Například jeden nově vzniklý tým, jehož pracovní náplní bylo testovat jistý produkt, to několik měsíců neměl na čem dělat a musel to řešit zapůjčením strojů od jiného týmu, který je v té době nepotřeboval. “Hlavně na sebe neupozorňovat,” byla strategie onoho manažera, a mně až později došlo, že to byl klíč k jeho úspěchu.
Minulý týden se ve firmě kvůli špatným hospodářským výsledkům propouštělo. Zmrd a několik málo jemu podobných propuštěni nebyli. Proč, když si na ně většina jejich podřízených stěžovala a měli pochybné výsledky?
Nebyly s nimi problémy. Jejich nadřízení je milují, protože všechny problémy s týmem přenáší zpět na tým (schválně nepíšu “řeší na úrovni týmu”, protože zkrátka a dobře není úkolem týmu shánět si pracovní nástroje a jiné prostředky, na to je tu ten manažer), kde je zdusí jako špačka cigarety a k vyššímu vedení se nedostane vůbec, vůbec nic. Jen pocit, že ten manažer je skvělý, protože nemá žádné potíže.
Stížnosti podřízených na jejich neschopnost se množí. A množí.
A zůstanou navždy ležet na HR, pokud se nestane zázrak a někdo si neuvědomí, že tenhle způsob managementu obrovskou nadnárodní firmu neodvratně položí.

2 Responses to “Strategie osamělých zmrdů”

  1. r1 Says:

    Ještě že nejsem inženýr.

  2. Quanti Says:

    ono se to může vyskytnout i jinde… ale technické profese jsou asi na ráně nejvíc (taky je tam nejvíc těch velkých nadnárodních kolosů…)

Leave a Reply