Strategie osamělých zmrdů
K svátku (nebo to bylo k narozeninám?) jsem od Lvíčka dostala D-FENSovu knížku. Ještě jsem ji nestihla přečíst celou (aspoň myslím, nemohla jsem se udržet a četla na přeskáčku :)), ale vážně jsem se pobavila. Neřekla mi toho moc, co bych už nevěděla, ale podala to pěkně souhrnně a navýsost vtipně. Jeden fenomén ale pomíjí: jak přežívají osamocení zmrdi ve struktuře firmy, která zazmrdovaná vesměs není. A já jsem nedávno přišla na to, jak.
Byla nebyla, tedy spíš byla, je (a možná nebude) jedna velká nadnárodní firma. Z pohledu obyčejného zaměstnance byl trochu (hodně) přebujelý management - nad jednou lopatou-inženýrem bylo tak deset patnáct různých úrovní vedení, v týmech ale vládla povětšinou dobrá atmosféra.
Povětšinou. Byli manažeři (vzešlí obvykle z neúspěšných techniků), na které byly z řad jejich podřízených neustálé stížnosti. Byli neschopní. Nerozuměli tomu, co jejich týmy dělají, a nedokázali jim zajistit prostředky pro jejich práci. Například jeden nově vzniklý tým, jehož pracovní náplní bylo testovat jistý produkt, to několik měsíců neměl na čem dělat a musel to řešit zapůjčením strojů od jiného týmu, který je v té době nepotřeboval. “Hlavně na sebe neupozorňovat,” byla strategie onoho manažera, a mně až později došlo, že to byl klíč k jeho úspěchu.
Minulý týden se ve firmě kvůli špatným hospodářským výsledkům propouštělo. Zmrd a několik málo jemu podobných propuštěni nebyli. Proč, když si na ně většina jejich podřízených stěžovala a měli pochybné výsledky?
Nebyly s nimi problémy. Jejich nadřízení je milují, protože všechny problémy s týmem přenáší zpět na tým (schválně nepíšu “řeší na úrovni týmu”, protože zkrátka a dobře není úkolem týmu shánět si pracovní nástroje a jiné prostředky, na to je tu ten manažer), kde je zdusí jako špačka cigarety a k vyššímu vedení se nedostane vůbec, vůbec nic. Jen pocit, že ten manažer je skvělý, protože nemá žádné potíže.
Stížnosti podřízených na jejich neschopnost se množí. A množí.
A zůstanou navždy ležet na HR, pokud se nestane zázrak a někdo si neuvědomí, že tenhle způsob managementu obrovskou nadnárodní firmu neodvratně položí.
Červenec 17th, 2008 at 10.02
Ještě že nejsem inženýr.
Červenec 17th, 2008 at 11.27
ono se to může vyskytnout i jinde… ale technické profese jsou asi na ráně nejvíc (taky je tam nejvíc těch velkých nadnárodních kolosů…)