Quanti blog

Levá nahoře: pomalu zarůstající kanálek. Ulomený kousek zubu bůhvíodkud (na zbytek osmičky je moc vepředu; na to, aby patřil k sedmičce, je nesmyslně umístěný; na to, aby byl býval ulétnul při vrtání, drží a drží; těsně přiléhá k sedmičce a nejde vyndat). Při vyndavání s ním byly největší problémy, při zarůstání relativně nejmenší; přesto dokáže skrýt nepochopitelné množství jídla stejně jako ostatní: po obědě jsem z něj vypláchla asi centimetrový kus zeleninové natě z polívky.
Pravá nahoře: největší díra, po jediném prořezaném zubu, možná proto nebyla šitá. Jelikož je nahoře, mohlo by se zdát, že to tak nevadí, ale vejde se do ní třeba celé zrno mléčné rýže a dostane se ven jen proplachováním. Momentálně nejvíc bolí.
Pravá dole: šitá, stále ještě rozbolavělá, ale vcelku v normě, jen se nesmí moc dráždit.
Levá dole: pain, pain. Nějak blbě srostla (včetně šlincu od řezu dásní až někam pod trojku), takže vybírání zbytků jídla z kapsy srostlé na straně protilehlé od jazyka jde strašně špatně, za sedmičkou vzniknul trojúhelníkový kráter, který bezezbytku nevymetu ani mezizubním kartáčkem, a řez vytváří pod dásní hrbol, kde se taky usazuje jídlo. Doufám, že to ještě nějak zaroste.
Jím jen třikrát denně, protože víckrát tu anabázi s čištěním zubů a přilehlých prostor postupovat nehodlám (vždycky je to samozřejmě podráždí). Eh… nojo, asi jsem hypochondr…

This entry was posted on Čtvrtek, Únor 22nd, 2007 at 20.49 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.