Quanti blog

Sníh poklidně padal v malebném údolíčku, lemovaném několika paneláky, už minulý a předminulý týden. Jenom měl nepatrně jiné složení - byly to vločky polystyrenu, připraveného k zateplení budovy. Iluze byla ovšem pěkná.
“Vidíš to?!” zakvílel za volantem Lvíček. “Bažant!!”
Pták se bezstarostně producíroval na kraji silnice.
“Chceš ho?”
“Umím já ho snad škubat a kuchat?” ohradila jsem se. Technicky by to ale zřejmě velký problém nebyl. Bažant se nebál; aspoň aut.
V jednom z paneláků na kraji údolíčka jsme nabrali pět banánových krabic a odvezli je k Lvíčkům do sklepa. V sobotu, kdy jsem naklusala na globální vyklízení, nenápadně vypadly ještě dvě krabice a pár tašek. Táta mě dokonce kavalírsky hodil domů.
Tam pár vteřin po nás přistálo auto s Lvíčkem, který měl taky pracovní, ale aspoň čerstvěvzduchovou sobotu, a jeho rodiči. Tím pádem došlo před barákem k neplánovanému střetu obou rodin, jelikož táta si přibalil i maminu, aby cestou zpátky neusnul.
Jak se sobě líbili, to nevím. Formální konverzace se aspoň zdála být srdečnou, až tak, že jsme obyvatelům přilehlých bytů sehráli Rodinná pouta v předstihu a live :). Jak se jí druzí rodiče líbili, jsem se ptala jenom maminy.
“Moc! Jsou ještě takoví svěží,” přiznala.
Ostatních aktérů se tím pádem radši neptám.

This entry was posted on Úterý, Říjen 17th, 2006 at 19.59 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.