Sháním hřeben
Banalita, řeknete si, ale já si připadám jak za socialismu, a to z té doby pamatuju docela málo (moje oblíbené nanuky nebo bonbóny nedošly skoro nikdy). Onehdy jsem se rozhodla, že si koupím hřeben. Normální, spíš trochu menší hřebínek do kabelky, abych si mohla kdykoli přičísnout svoje vrabčí hnízdo. S představou, že vejdu do první drogerie nebo příslušného oddělení supermarketu a za pár korun hodím do košíku adekvátně vytvarovaný kus plastu.
Houbyhoubičky!
Rossmann, dm, Schlecker. Všude mají spoustu kartáčů. Pánské všiváčky bez držátek. Dámské “tupírovací” (nebo na co je ta železná štangle na konci?). A sem tam, když jsou opravdu dobře zásobení, obrovské hřebeny na zacuchané vlasy s půlcentimetrovými rozestupy mezi zuby. A stejně se mi nevedlo i ve všech supermarketech, Bankrotech a hrabárnách v okolí; asi jsem prokletá.
Potřebuju jenom úplně normální hřeben za nehorentní cenu. Přesně takový, jakých jsem po babičce neprozřetelně vyházela asi dvacet (podotýkám že většinou nepoužitých). Mám už asi jenom jednu šanci, PeMi na Žižkově. Oldskůlová a lidová drogerie, odkud právě i babička tahala většinu svých verků (třeba hřeben ve tvaru kočičky, bez toho bych se obešla… ale když to jinak nepůjde). Ale kdy já se sakra dostanu na Olšanku…
Srpen 28th, 2008 at 14.17
Takhle to je dneska bohužel nejenom s hřebeny. Dokonce se to vrací i k těm potravinám jako za socialismu. Třeba u babičky (podotýkám v Praze) v prakticky jediném supermarketu široko daleko neměli loni před Vánocemi a Silvestrem vůbec veky…
Srpen 28th, 2008 at 18.51
Jo, to u nás v Tescu taky (dokonce asi celých 14 dní před Vánoci), ale to je spíš otázka (ne)schopnosti manažera… ty hřebeny ale prostě nejsou VŮBEC, tak nevím, jestli se lidi češou jenom kartáči…