Rolničky, rolničky, co to hulím zas
…babiččiny jointíčky, nebo dědův haš,” oblažil nás koledou jedenáctiletý synovec :). Zatímco on do puberty zdárně roste, skoro čtrnáctiletá neteř už v ní rovnýma nohama je. Jestli se nepletu, neviděla jsem ji rovné dva roky; za tu dobu moc nevyrostla, ale dětskou umanutost, s kterou vás děti vodí do pokojíčků, ukazují tajnosti, vymýšlejí hry a nutí vás je s nimi hrát (synovec mě dokonce dotlačil k vojenské akci s plastovými vojáčky), vystřídal puberťácky otrávený hlas, oči v sloup a decentně přidrzlé vystupování. Konečně! :)
Včera jsme měli Štědrý den. Ráno do průhonické Hajprnovy (kde jsem získala jako bonusy k rodičovskému nákupu sklenici od Ferrera a čepiconákrčník od Metaxy), pak k babičce (jestli nás úspěšně nakazila, ukáže několik dalších dní), která si laxně rozbalila dárky, stěžovala si, že nemá na nic chuť a poslala po nás pravnoučatům pětistovku, ať si ji rozdělí ;).
U bráchy byly doma nejdřív jen děti, pak přišel brácha, který už vytahoval nůžky a upozorňoval děti, že líp na tom bude ten, kdo bude mít půlku s ochranným proužkem ;). Nakonec dorazila i jeho žena, dali jsme si šampaňské s černorybízovým sirupem (zhýralost se musí pěstovat od dětství) a rozdali dárky. Pěkné, ale čekala jsem bráchovu knížku, a nic ;).
Pak jsme šli na večeři a nakonec domů, rozbalovat dárky. Loni jsem skoro všechna překvapení objevila předem; letos nebyla žádná (ty dva dny asi chyběly… :)), kromě nescafé konvičky na mlíko a prstýnku od táty. Mamince táta nadělil vlastnoruční kresbu - skoro jako od Knížáka ;))).
S taxíkářem jsme při jízdě večerním Smíchovem a Vršovicemi diskutovali o starém Egyptě, mimozemšťanech, ekologii a Cimrmanovi - docela vtipná debata.
Dneska douklízím, dodělám cukroví (plánuju nasázet poslední porci na plechy, už upečené slepit nebo pomatlat čokoládou a moc se s tím nesrat), dobalím dárky… a zítra mě čekají premiérové svátky mimo rodičovský krb. Tak jsem zvědavá. Rybí polívku si holt udělám někdy přes rok…