Ráno s kocovinou
“Vopravdu?” zeptá se určitě Lvíček, protože něco alkoholického jsem požila naposled v pátek. Ale jak si jinak vysvětlit ty sny? Sny, které připomínají napůl film od Ondříčka a napůl osudy bývalých chovanců psychiatrie? Vstávání mi poslední dobou nejde, ale můžu se těšit, že už jenom zítra; v sobotu si (snad) půjde trochu přispat a v neděli dostanem od humanitární organizace jménem stát osm hodin spánku & jednu bonusovou zadarmo. Až to v ložnici přestane ráno vypadat stejně před roztažením závěsů i po něm, půjde to doufám líp.
Včera jsem doopravdy byla doma - proti původním plánům bez postele (pak na spaní ano, samozřejmě .)), bez SG a čaj vystydnul. Bylo by mi to jedno, kdyby se sny ubíraly nějakou méněmůrní dějovou linií. Nebo - na druhou stranu - aby se mi zdály rovnou ve scénáři. Když může Ondříček…