Ranní noticka
Včerejší explozivní koule se mi přesunuly z krku do podoby náhrobních desek na prsou, tak rychle jsem to ani nečekala, vykloktávání acylpyrinem a vystříkávání stopanginem asi nebude úplně špatná kombinace. Desky se sice nadzvedávají blbě, ale pro praktické fungování je to poněkud vhodnější. Ani zbytek těla není teda úplně ok - snídám imodium a piškoty, ale předpokádám postupné uklidňování situace na všech frontách - to dopoledne snad ve škole nějak přežiju.
Ach jo, škoda, že přednášky se u nás nestreamujou jako třeba OW od Silicon Hillu… :) I když, ani by nebylo potřeba je streamovat, takový dr. S. prý přednáší každý rok možná ne slovo od slova, ale větu od věty totéž (a to se nedá říct, že jeho přednášky jsou suchopárné, to spíš naopak - jsou poutavé, ale většina z toho je prostě na efekt :)), takže by se jeho kursy daly distribuovat rovnou na DVD ;)
Škola je taková absurdní situace, když člověku dojde, že je to všechno na lidech a jen na těch lidech a tudíž to předpokládá značnou osobní odpovědnost každého zainteresovaného jedince a anticipuje to nestabilitu a vachrlatost…
Bohužel - nic lepšího a objektivnějšího zatím nikdo nevymyslel. Kromě praxe.
“Quantule! Já nemám žádný slipy!” přiřítil se mi ráno do ložnice Lvíček.
“Nepropadej panice, toto zjištění se nezakládá na pravdě,” odvětila jsem a šla vydolovat z pračky usušené prádlo.
Proč to sem píšu? Protože fakt není potřeba propadat panice :) Přinejhorším má člověk vždycky aspoň ručník…
Říjen 11th, 2005 at 12.19
:))))))))))