Radši nechtějte
Nemyslím si, že by pro někoho byl můj blog živou vodou a denně netrpělivě čekal, nepřibyde-li mu něco ve čtečce. Určitá elementární solidarita s případným čtenářem mi ale nedá neutrousit pár řádků.
Momentálně se potýkám s diplomkou. Jde mi to sice o něco líp, než jak mi to (ne)šlo minulý týden (jít mi to hůř by už asi znamenalo umazávat), pořád mám ale pocit, jako bych měla za úkol naplnit vanu cedníkem, jen už do ní konečně někdo dal aspoň špunt :). Nemůže se mi tedy nikdo divit, že mám bušení do klávesnice a skládání písmenek a slov jednou v životě pro změnu plné zuby, a to tak absolutně, že se mi nechce od odborného psaní odreagovávat ani blogováním. (Stejně by se to nedalo číst.)
Je ale téměř jisté, že je to u mě jen dočasný jev. Takže stay tuned…