Pyčo vole, vona svítí
Odnesli jsme dýni k popelnicím. Stálo dost námahy ji snést, dostat na zídku a zapálit v ní svíčku, ale vyplatilo se - už když jsme odcházeli, pozastavila se nad ní nějaká parta mládežníků. Když jsme se vraceli domů, minula nás maminka s chlapečkem - nechtěli jsme být nápadní, takže jsme reakci neviděli, ale dítě se nejspíš nebálo, naopak se taky zastavovali. Měla jsem z toho docela příjemnej pocit :)
Předtím jsme měli ještě jedno povyražení - ohňostroj nad Tescem. Tam jsme se jeli podívat (a nakoupit) včera. Je tam velký parkoviště, velký Tesco a pár obchůdků s mobily, doplňky, medovinou, napodobeninami parfémů a tak normálně. Nakupuje se tam dobře, krom zásob jsme neodolali Žihadlu ze stánku s medovinou - dostala jsem ho ochutnat a je to fakt životabudič, takže pro všechny případy ;)
Ve fotokrámku (teď tedy nemyslím od Adobe ;)) jsem si vyzkoušela Nikonka 4600. Je malinký, je slaďoučký, je malý, je rychlý… všude po netu ho taky chválí, až na všudypřítomné poznámky, že jde o nejlepší fotoaparát pro začátečníky - to mě malinko štve, protože sice jsem ryzí a nepříliš šikovný amatér, ale s digitálem jsem začínala někdy před pěti lety. No co už, snad to moje hrdost přežije. Ještě zvažuju, ale asi si ho objednám.
Od rána do odpoledne jsem včera byla na každoroční obligátní dušičkové návštěvě příbuzných (dědovy sestry a babiččina bratra). Přivezla jsem si Studentskou pečeť, rybízový koláč, štrůdl, jablka, hrušky a vajíčka. Králíci vychcípali :) Bylo i takový to dobrý kuře s tím zelím [takový to dobrý kokosový.. .;)] a příště mám přivézt přítele.
Zajímalo by mě, jak dlouho tam ještě budeme jezdit, než i oni časem odejdou za svými sourozenci. Za mým milovaným dědečkem a babičkou, kteří ani nemohli poznat Lvíčka.
Čas je svině…