Quanti blog

…je to paradoxní, možná trochu smutný, že doma na mě přišlo smutno téměř pokaždý po nadílce (a taky o Silvestru), zatímco mimo domov ne, ale v domě plném lidí, dětí a zvířat nebyl na žádné smutnění prostor, v každé místnosti někdo byl, v kuchyni byla bowle a jedlo se, rozdávalo se, natáčelo a fotilo se, pilo se, povídalo a sedělo u televize, než jsem vytuhla, a ještě o nějakou tu chvíli déle. Jediný, kdo mi fest lezl na nervy, byl Lvíčkův bratránek, miláček celé rodiny ergo rozmazlený fracek, který se rozhodl, že nic k Vánocům nechce, slavit nebude, rozdávat nebude a ideálně zůstane sám doma. (Já bych mu schválně nic nedala, to by mě moh někdo vidět, abych dítěti vnucovala dárky, takhle nevděčný děti v rodině nemáme…) Dárky, které na něj přece jenom pod stromečkem čekaly, kupodivu nevyhodil, ale blahosklonně přijmul; jen u alba na samolepky pronesl “jé, album na samolepky… doufám, že už v něm nějaký samolepky budou…!” téměř výhrůžně, ale nakonec se spokojil s tím, že byly mimo a nalepil si je tam sám. Jeho starší a skromnější sestřička, přestože už taky lehce v pubertě, se naproti tomu spokojeně zavrtala do knížek. Já toho dostala taky nějak hodně, a hezký věci, když pominu první díl Kluků v akci, který už mám. Nejspíš si dám inzerát, ale takhle po Vánocích se bude prodávat relativně špatně (když ho nechci dát za úplnou babku, a to s ním radši obdaruju nějakou spřízněnou vařicí duši :)).
Mámě jsem volala za Štědrý den třikrát nebo čtyřikrát. Cítím se kvůli ní provinile, ale ta sváteční nálada se beztak moc nedostavila. Přesto mám smíšené pocity a je mi líto, že jsem ji nechala samotnou. Ale aspoň už je to za náma :).

This entry was posted on Úterý, Prosinec 26th, 2006 at 18.58 and is filed under Aktualitky, Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.