Quanti blog

Ačkoli jsem v práci žádný den z minulého týdne nestrávila víc, než sedm hodin, nějak se všechno zfofrovalo tak, že jsem na denní zpravodajství neměla pomyšlení. Tedy, pomyšlení jako jediné ano, ale ten večer vždycky nějak upádil.

První den proběhl v nečekaném fofru, zbrzděném jen tím, že jsem nastupovala v půl jedenácté a v jedenáct šla půlka firmy včetně admina na oběd, takže na počítač jsem si počkala asi do jedné. I tak jsem ale měla nějaké tři hodiny po nástupu kartičku, enigmu, stůl, telefon, počítač, mailový účet a (aspoň vypůjčený) klíč od kanceláře, což vysoce překonává Sluníčkovou firmu, kde jsem čekala na mail asi týden a na badge ještě déle (uznávám, byl s fotkou; a taky je to jedna z mála věcí, kde tato organizace vede).

Dostala jsem hned dost úkolů a do všeho, včetně vyřizování telefonů, jsem se vrhla jako hladovec do Mekáče: prostě práce, hlavně že je nějaká. Samotnou mě překvapilo, že jsem téměř naprosto ztratila ostych v mailové i telefonické komunikaci. Někdy kolem třetí jsem po splnění úkolů byla poslaná domů.

Druhý den jsem dělala prakticky to samé (produktivita práce celkem dost klesá na desktopu, kde je jen jedna plocha, s prohlížečem, který nepodporuje taby, mail klientem, který nemá ani možnost Vytvořit zprávu pro…). Šéf mi slíbil, že mi ukáže, kam se tu chodí na oběd. Ukázal, na chodbě. Šla jsem se naobědvat sama a připadala si jako… mno… bez komentáře. Oběd taky nic moc, ale ceny poměrně slušné. Odcházela jsem naštěstí už kolem druhé, k domluvenému zubaři.

Organizace je plná páprdů (duchem mladí pánové prominou) kolem padesátky, kteří se mnou “zdvořile” zapřádají rádobyvtipné debaty o tom, jak mě po ránu znásilnit (zatím jenom na kafe), proč jsou filosofické školy na houby (a co by filosofové měli udělat se společností) nebo proč chlapi vaří líp než ženské. Jedním z nich je i můj ukecaný spolusedící v kanclu, ještě štěstí, že je relativně často pryč. Ve čtvrtek jsme šli na oběd spolu (a příšerně dlouhé čekání bylo protahované jeho vykládáním o Zepteru). Když je v kanceláři, radím mu s počítačem a nově i s angličtinou, kam začal chodit v pátek (úplný začátečník).

V pátek jsem byla z PR v budově sama, mluvčí i mluvčí měli dovolenou a já měla kromě pár denních úkonů jediný úkol, sedět na telefonu. Telefon přišel tak 2x do hodiny. Při některých telefonech už jsem začínala chraptět a topení jsem si musela dát skoro na maximum. Těžko říct, jestli intenzivní pohyb MHD, spolupracovníci nebo vzduch z klimatizace… jasně, večer už mi nebylo dobře, včerejšek jsem proležela a dnešek vypadá podobně.

Ke všemu mizernýmu tabulkovýmu platu abych slízla ještě nemocenskou.

This entry was posted on Neděle, Listopad 18th, 2007 at 12.13 and is filed under W0rkz0rz. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.