Prokletí
Doufám, že nebude pravidlem, že v každé nové práci prožiju maximálně nástupní týden a pak lehnu. V Organizaci jsem nastupovala v úterý a onemocněla o víkendu; na Ústředí jsem přišla prvního v osm ráno s osmatřicítkou sraženou na hladinu umožňující komunikaci s lidmi Paralenem Plus. Při představě nulové nemocenské… naštěstí byl pátek, po úvodních formalitách a ještě před obědem jsem se kolegům omluvila (společný oběd by byl bezva, ale já bych byla schopná pozřít maximálně půlku suchého rohlíku). Vzali to s pochopením, ostatně určitě nechtěli, abych je taky nakazila, takže mě před polednem pustili domů. Ještě jsem neměla vlastní elektronickou kartičku, takže to mohlo proběhnout bez zbytečné byrokracie.
Co se týče docházky, situace je o dost horší, než v Organizaci. Tam byly u vchodu skromně umístěné “píchačky” a dalo se odběhnout, když zrovna člověk neměl nic na práci, nebo třeba strávit na obědě déle, než v pracovní době započítanou půlhodinu. Tady jsou turnikety, takže nasrat; a dokonce je na kartičku a z pracovní doby se odečítává i “rauchpauza” na vyhrazeném dvorečku. To mi teda nevadí, noale… čím větší organizace (aspoň česká), tím nejspíš i větší pruda. Začínám mít chuť nasbírat nějaké to know-how (otázka je pořád, v čem vlastně) a v blízké době se udělat pro sebe. Ačkoli jsem nikdy z domova pracovat nechtěla, opruzy typu “tuhle stránku si nesmíš otevřít” “musíš pracovat jen s tímhle softwarem” “nesmíš si nic nainstalovat” mě začínají štvát - měla by být věc šéfa, aby byl pracovník vytížen, a ne hromadně zakazovat oddech jednou za den u kafe a nějakého toho bulváru. A věčné zakazování firefoxu “z bezpečnostních důvodů” mě irituje taky. Až půjdu příště na nějaký pohovor (jestli někdy), budu se rovnou ptát, jestli můžu pracovat na vlastním linuxovém notebooku. Nebo - nevíte někdo o firmě, která by nasazovala linux na workstationy? U nás znám takové asi jenom linuxové společnosti a Sun.
A to mají pití zdarma a nemají píchačky.
Do kolonky mínusů bych ještě určitě zahrnula místního ajťáka, který mě po základní konfiguraci usadil k počítači se systémem Win XP Pro a zeptal se “už jste s tím někdy pracovala?”
Správná odpověď by bývala byla “ano, z donucení”, ale nechěla jsem vyvolávat diskuse, tak jsem jenom přisvědčila. Při ukazování např. adresáře v Outlooku (2003, aspoň něco, barevný vlaječky ;)) mě zas neustále informoval návody typu “klikněte na Storno”. Chápu, že je zvyklý pracovat s padesátiletými úřednicemi, ale vypadám vážně tak, že jsem nikdy nepřišla do styku s kolik, šest let starým systémem? Čerstvě ze školy? No, nebudu komentovat.
Na další hodnocení je extrémně brzo, popis pracovní činnosti, který jsem dostala vytištěný, zní vcelku dobře, tak uvidím, jak mi to půjde. Kolegové vypadají poměrně příjemně a nejlepší je na tom plat, který bych jako absolventka FF dostala vcelku málokde. Tak si snad zvyknu…
Únor 3rd, 2008 at 12.48
Zní to trochu jak z Orwella.
Únor 3rd, 2008 at 13.16
Asi jo. Ale asi je to ve vetsine firem noumauni, Udo.