Popršení v Berouně
Původně měla ta sobota vypadat úplně jinak. Měli jsme jet na akci za vesničku za Berounem. V průběhu času jsem zjistila, že jsou tenhle víkend v Berouně hrnčířské trhy. Vykrystalizoval záměr trhy cestou navštívit a prolítnout, pokud bude kde zaparkovat. Z tohoto záměru se vlivem různých aktuálních okolností stal záměr jet na výlet na trhy a na akci se pouze zastavit, a skončilo to rozhodnutím na akci vůbec nejet. Mimo jiné bychom tam nebyli platní jinak než jako spící figuríny, protože dojít od parkoviště na náměstí a projít ho cca třikrát tam a zpátky kvůli vracení se za úžasnými formami na pidibábovky a porovnávání hrnců na utopence v počasí přeháňka - slejvák - sluníčko - vedro - podmračeno nám dalo docela zabrat. Včera jsem třídila knížky a naplnilo mě to opětovně nechutí k množství našich, potažmo mých hmotných statků, takže jsem odolala jak té roztomilé minibábovce (když chci péct něco menšího, upeču muffinky, a vůbec, než bych se naučila odhadnout množství těsta a dobu pečení), tak různým variacím na keramický adventní věnec (pěkné různobarevné za 220, malé - cute - za 150 i věnec-talíř) relativně snadno. Stejně jako maňáskovi - tříhlavému drakovi u maďarského stánku, u nějž jsem neobjevila cenu a ani jsem po ní nepátrala. I když se mi líbil - co proboha s maňáskem? Ale na ruku jsem si ho vyzkoušela, kývat dračími hlavami najednou i zvlášť a komíháním prstů se jimi snažit “vrtět”.
“Jestli se ti líbí, tak ti ho koupím,” nabídl mi Lvíček.
“Ále ne, stejně bysme s ním neměli co dělat,” sundavala jsem ho z ruky s lehkým srdcem (ale vyfotit jsem si ho teda mohla…).
“Ale měli,” usmál se Lvíček a zamával třemi prsty.
(Ale ten utopencovač jsme si nakonec odvezli. Je glazovaný, vypadá pěkně a jako příslušenství má nejen dřevěné kleště, ale i výměnné štítky k identifikaci, jestli se uvnitř tetelí v nálevu uzeniny, hermelín nebo nakládačky. Heč.)