Polevim z vysokejch otáček
Od pátku do soboty jsem strávila v našem autíčku poměrně hodně času. Cesta ke Lvíčkovým prarodičům a vzápětí cesta do Loun. Nebyla jsem tam, pokud vím, od jara 2004. Svolala jsem pár lidí na náměstí… Bylo to zvláštní. Všechno bylo hrozně známé a zároveň už prostě cizí. Městečko jako spousta jiných… už mě k němu nic nepoutalo.
Jako první k moráku dorazil Maddog. Autem :) Pak se objevil Prcik a nakonec White. Chvíli jsme se dohadovali, kam půjdem (“bav si nás”) a nakonec skončili klasicky – na Golfu.
Asi dvě hodinky jsme pokecali a zase vyrazili “domů”. Na sobotu mi Lvíček slíbil – nebo vyhrožoval – že půjdu jezdit. A po snídani jsme fakt šli.
Byl to nezvyk, trochu strach, vymetla jsem pár rygolů a řízla pár zatáček ;) ale tréma minimální a škody na autě žádný. Bylo fajn, že jsem před Lvíčkem (a ani před fáčkem ;)) neměla respekt, protože ten je u mě předchůdce neúspěchu. Když zařval, ať jedu od kraje, netejrám auto dvojkou ve čtyřicítce nebo něco podobného, jenom jsem se zachechtala a pokusila se to naplnit. Zkusila jsem si i couvání, otáčení, tankování a parkování na zahradě. Lvíčkův bratranec a sestřenice si tam ze mě dělali bohapustou srandu a smáli se mému divokému výrazu ve tváři, jak jsem se se svým neodhadem vzdáleností na jakékoli ose auta snažila otočit na pidizahrádce s výrazným sklonem z kopce. Bejt to moje děti, seřežu je na jednu hromadu :) Jezdila jsem nakonec asi dvě hodinky a přijeli jsme akorát na oběd.
Odpoledne jsem už do Prahy neřídila ;) ale bylo fajn si to zkusit a snad to časem nějak půjde :)
No, dneska jsme skoro celej den uklízeli a jsem už trošku mrtvá, takže omluvte sníženou slohovou kvalitu blogu, porucha není ve vašich prohlížečích…