Podzim doopravdy
Je to tady, bez debat. “Já ti mám takovou úplně podzimní náladu,” svěřil se mi včera v kraťasech a sandálech Lvíček při cestě na nákup, ve zhůvěřilých asi pětadvaceti stupních pod peroucím sluncem. “Já ti rozumím, cítím to taky,” přitakala jsem a byla to pravda. Už začátkem srpna jsem začala vnímat, že některé listoviny žloutnou a usychají, plody (jako ořechy, kaštany a hrušky) dozrávají… Dneska (v už trochu odpovídajícím počasí) do sebe s požitkem leju horký čaj takovým způsobem, abych zahřála průdušky (které se taky radostně přidaly k ohlašování podzimu) a nebýt na antibiotikách, možná bych do sebe lila i svařák. Ale na ten si ještě tak měsíček počkám.
V pátek se narodil mojí sestřenici Mareček. Další Lvíče v příbuzenstvu. Lvíčkovi je mmch dneska tolik, kolikátého je. Oslava bude nealkoholická, ale o to snad lepší ;).