Paradoxy pracovního týdne
Já vám nevím, jak to dělají ostatní blogeři. Mám výjimečný týden, ale když ho pominu, bloguju především o víkendech. A ve stejném období mám většinou čas a chuť blogy číst, ale to mám ve čtečce pusto a prázdno, něco přibude jen výjimečně. Buď dělám něco špatně a ostatní po večerech místo vaření večeří a žehlení triček blogují a o víkendech místo dřepění u internetu jdou z akce do akce, nebo jsou o víkendech bez netu a blogují v nebo po pracovní době ;).
V práci si začínám až nebezpečně zvykat a momentálně nedokážu říct, jestli tam budu měsíc, rok nebo nějakou jinou dobu. Byla naprostá pravda, co jsem říkala u pohovoru šéfovi: jak někde zakořením, nechce se mi pryč. Kdybych teď dostala nějakou jinou nabídku - rozhodovala bych se hodně špatně, protože kolektiv u pohovoru nepoznáte a reálnou pracovní náplň v podstatě taky ne. Na obou věcech se u mě sice dá dost zlepšovat, na druhou stranu na obojí jsem si už docela zvykla a nestresuje mě to. (Aspoň když v práci není můj kancelářský soused.)
Procházím taky vánoční depresí - poprvé za hodně, hodně let se mi nedaří kápnout na ten “pravý” dárek pro Lvíčka. A prosinec klepe na dveře.
Zítra se musím dostat aspoň na chvilku na trhy… i kdybych tam měla jen vystoupit cestou z práce ;)
Listopad 30th, 2007 at 10.02
Taky většinou bloguju o víkendech, pokud se mi tedy nepřihodí něco zvlášť zajímavého. Hlavně teď nemám přes týden moc přístup k netu.