Oslavy, jarmarky a poutě
Před dvěma týdny jsem rozepsala příspěvek, ale “díky” tomu, jak teď WordPress zastrkává koncepty, je teď vhodný tak akorát… no, tak aspoň stručně.
Víkend kolem 9. 8. byl hektický. V sobotu jsme byli na pouti v Libochovicích (jen jsme ji prošli a koupili si želatinové pivečko :)), jediná “atrakce”, kam jsme vlezli, byla výstava exotického ptactva v zámeckém skleníku. (Na všechny atrakce jsem buď stará, nebo se mi z nich dělá špatně, a Lvíček je na tom podobně.) V noci na sobotu jsme se poprali o deku, protože Lvíček si svoji shodil a pak mi ve spaní bral moji, a po vyjasnění si zase za polštář vybral moje stehno :)) ale nakonec jsme se vyspali a po pouti odjeli na oslavu tátových šedesátin. Ta proběhla, v kontrastu s nervními přípravami, v překvapivé pohodě. Jenom se nám špatně spalo: měli jsme postele pod okny a množství smíchaného alkoholu nám moc nesedlo. Neděle byla tedy mírně, ale přece jenom kocovinová. Naši přímo od Koně odjeli na pouť k babičce (kde výjimečně snad poprvé v historii nepršelo - no, a my jsme tam taky nebyli, stačily nám ty Libochovice, stejně je to pár kolotočů a stánky s nesmysly) do termálních lázní na Slovensko (a nechali v minibaru olivy, které jsme jim přivezli z Řecka :)).
Ten další víkend probíhal podle podobného scénáře - v pátek k prarodičům, ráno výlet po švestkové dráze (fakt paráda), odpoledne jarmark v Úštěku. Strašlivě lilo, takže jsme promokli až do bot, ale zážitek pěkný. Koupila jsem si domácí skořicové “peelingové” mýdlo, určené pro ohnivá znamení (”ale to ty nejseš,” prohodil omylně Lvíček, “cože nejsem?!?” vychrlila jsem na něj všechen svůj beraní oheň ;)), vyrazila si pamětní minci a koupila pár okrasných dýní. Další týden nás čekala oslava Lvíčkových narozenin: byli jsme na pizze na naší oblíbené Verandě a v den D na večeři u jeho rodičů. Vymýšlet dárky začíná být rok od roku náročnější, a to na dveře pomalu klepají Vánoce…