Oldskůl
Včerejšek byl už od rána spešl. Dopoledne jsme se zkrášlovali, a když jsem byla ve vaně, zavolala mi maminka. “Jaktože nejste ve škole?” podivila se Lvíčkovi, který jí zvednul sluchátko. “Jo ono už je to dneska?” Bylo to dneska a byl to Lvíčkův maturitní ples.
Abychom se nezdržovali, zašli jsme na oběd k nám do pizzerky (mňam). Přejedení jsme zatoužili po zmrzlině, takže jsme to cestou zalomili ještě do sousední samoobsluhy.
Totální oldskůl! Nebýt sortimentu, myslela bych si, že jsem vlezla do stroje času :) Osmdesátý léta jak vyšitý… koupili jsme si ledňáka a odcházeli se smíchem :). Pravda, před dvaceti lety by nás těžko dva nanuky stály čtrnáct korun. Ještě si matně vzpomínám, jak byl ledňáček za korunu…
Maturitní ples a vůbec společenský tanec je taky dost oldskůl. Ale pár kousků jsme ze zdvořilosti natrénovali a já se jenom těšila, až si odtrpím pár hodin v příšerných společenských botách (jiné než příšerné neseženu, protože mám trochu nekonfekční velikost nohy a buďto mi ty boty padají, nebo jsou mi malé, pro společenské příležitosti je vhodnější druhá možnost… jestli někdy někdo vymyslí boty pro mě, v kterých nebudu mít po hodině pocit jako ve španělských, ať dá vědět… nohy mě bolí ještě teď) a budu se moct převlíknout a přezout. Vytáhla jsem šaty ze svého maturiťáku, ale byla jsem tam v nich málem za popelku, maturantky měly okázalejší ;). Ale blufor mi řek, že mi to sekne ;)).
U Lvíčkových rodičů jsme dostali polívku a pizzu (Lvíček odmítnul, dal si jenom polívku a vyrazil na nácvik) a pak jsme jeli autem na parkoviště v Národním.
Nemám ráda lidi, kteří mají buď práci pět minut od domu, nebo do ní jezdí autem. Nemám ráda lidi, kteří nemají lítačku, takže jsme místo nasednutí na devítku u Národního šli až k Lucerně pěšky, já přes šaty bez rukávů jenom kabát a na něm batoh s naším oblečením na převlečení. Fakt mi to radost neudělalo, ale nějak se to zvládlo. I když jsem si připadala trochu jako na svatební cestě - dlouhý šaty a bágl :).
Maturák uběhl jako vítr. Lvíčkovi to slušelo, já cvakala fotky a pár videíček a v mezičase kecala s kamarády a známými, kterých tam bylo spousta :). Dali jsme si dvakrát čaču a jedno blues, Lvíček si dal bagetu a kolem půl dvanácté jsme vypadli se snahou se ještě někde najíst, před afterparty jsme zapadli do mekáče. Půlnoční jídlo rulez (mám ze včerejška pocit, že jsem pořád měla hlad, ale ono když je člověk vzhůru 20 hodin, pořád někde pobíhá a trochu popíjí…). Do klubu, kde byla afterparty, nás nejdřív nepouštěli (přišli jsme dřív), pak se tam za pár minut nahrnula spousta lidí, začla bušit muzika (nic proti hudbě, ale možná že by se na afterparty bývalo dalo i pokecat, kdyby to nehrálo na plný pecky) a… to už stálo za houby, tak jsme dali dva panáky a odkráčeli na nočku, to bylo před druhou, asi ve čtvrt na čtyři jsme šli spát.
Vzbuzení ráno v půl desátý, nejdřív takovej zvláštní smíšenej pocit probuzení a touhy dál spát. Po výlezu z postele pocit přesýpacích hodin v hlavě. Neschopnost myšlení a jinejch činností, banální pravopisný chyby, mimo doteď. A to jsem měla krom těch 2 jen jedno pivo a trošku vína. Já vím, neměla bych to míchat, ale zas v takovým množství? A člověku je tak blbě? Teda žaludek v poho, ale ta hlava… jako míchačka.
Spinkat.