Quanti blog

Dneska jsme měli v plánu na odpoledne výlet. Ale na odpoledne se přimotala nějaká akutní záležitost, takže jsme se rozhodli jet na výlet v deset dopoledne, a tudíž aby to nebylo moc daleko. Nenašli jsme nic, co by nás nějak extra zaujalo, takže aspoň něco, kde mají turistickou známku a na stejnou stranu jako babička, kde jsme se slíbili stavit. Rychlou vylučovací metodou - Pyšely. Dvě TZ a nějaké regionální muzeum. Tak jsme vyrazili.
Po D1 jsme jeli v sobotu ráno poprvé a docela nás překvapil provoz. Jízda jinak dobrá a Pyšely jsou hrozně malebná ves s příjemnou atmosférou a nezvyklým cvrkotem: v sobotu dopoledne byla otevřená trafika, drogerie, řeznictví, dvě sámošky i galerie u Marie, která maluje a rámuje :). Jenom muzeum jsme nemohli najít a museli jsme se zeptat. “To je ve druhým patře, jak je drogérie, ale nevím, jestli tam dneska někdo bude,” řekla nám jedna babka. Co by nebyl, mysleli jsme si - otevírací doba v sobotu 10-12, jak jsme si přečetli na netu. Došli jsme před drogerii a přečetli si “v sobotu 27. září muzeum zavřeno”.
Tak jsme si aspoň v drogerii koupili TZ. Jenom jednu, pro druhou jsme byli nasměrováni do trafiky, před níž jsme parkovali.
Byla to asi kouzelná trafika, protože v obchůdku o velikosti cca 5 metrů čtverečních koexistovaly dvě prodavačky, pult s časopisy, stojan s pohledy, papírnictví, ještě nějaké domácí potřeby plus venkovní nabídka květinářství. Neměli jsme ale čas se dlouho užasle kochat, protože druhou známku taky neměli, ale poslali nás ještě do samoobsluhy a jedna z prodavaček se mi proaktivně pokusila prodat některý pyšelský pohled :).
V sámošce druhou známku i tatranku pro J. měli. Ve všech případech interakce s domorodci jsme si ale připadali strašlivě nepatřičně, protože nikdo jiný než důchodci se tam téměř nevyskytoval. Všichni byli ale ochotní a rušivý element jsme nedělali dlouho.
Po lovu jsme vyrazili k babičce po okreskách. Kdybych tudy měla někdy jet znova, snad bych to radši vzala zpátky na dálnici. A to je u mě co říct ;) Klikaté, úzké silničky, v kterých nevidíte do zatáčky ani přes zrcadlo a povrch škoda slov. Spolujezdec se může kochat okolím a odhánět krávy. Já takhle nadšeně pozorovala venkovské přežvykavkyně, když najednou-
-”ježišmarjá”, vyděsil se J. krávy, která kde se vzala, tu se vzala, pásla se až za ohradníkem v příkopu u silnice-
…krávu jsme nevyrušili, poklidně jsme ji minuli, ale bývala to mohla být sranda, kdyby se najednou rozhodla, že na druhé straně vozovky je tráva zelenější.
“Tykrávo,” ulevil si řidič po odvrácení krizové situace.

This entry was posted on Sobota, Září 27th, 2008 at 22.02 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.