O ubohosti
Jak už jsem psala, v pátek jsme byli procvičovat rozjíždění, brzdění a couvání na Jižáku, kde mě překvapil zajíc, jelikož jsem se ale zrovna rozjížděla na nějakých 5 km/h, nikdo z nás nedošel k úhoně. Jen jsme na sebe chvíli zírali a pak Lvíček vystřelil z auta a hnal ušáka za hranice areálu. Aby se to nestalo znova.
Po tréninku jsme se zastavovali načerpat nějaké to tekuté zlato na nadcházející šampionát. V Centru Chodov už po deváté večer moc živo není, ale po Hypernově se stejně hemží určité množství lidí, kteří (asi) doufají v nákup v klidu a v pohodě. Ale jelikož je jich relativně dost a pokladen tou dobou otevřených relativně málo, příliš se jim nedaří. My se relativně spokojeně zařadili do jedné fronty a po pár minutách, když jsme si všimli, že je jenom do 10 položek, přešli opět relativně v poklidu do fronty druhé. (To jste nezažili fronty v Tescu na Skalce!)
Za námi stála skvadra Vietnamců a dál jsem neviděla. Pokladní za nás prohlásila: “Jste poslední. No, vy. Prosím vás, ano? Jste poslední. Za vás už nikdo.” Podle mnohosti opakování a stupně polopatismu jsem usoudila, že mluví s těmi Vietnamci. Celkem normální situace, my si odebírali namarkované zboží… v průběhu toho pokladní zaregistrovala, že se někdo přidal do fronty, a začala vysvětlovat, že tu svítí červené světýlko, fronta je uzavřená a musí tam, kde je zelené. Paní se chvíli hádala, že prý když přišla, bylo ještě zelené, pak to zkoušela nějak ukecat a pak odsekla něco, co jsem neslyšela, ale pokladní zjevně jo, neboť v klidu odpovídala “No tak jsem kráva, no. Jsem z venkova. Já jsem vám říkala, že jste poslední,” obrátila se na typoně, co stál před tou ženskou. (Doteď jsem myslela, že poslední byla ta parta Vietnamců, podle toho, že to pokladní opakovala desetkrát jak pro blbce.) “Já nejsem povinnej někomu tady něco vyřizovat,” zamutoval zmrdeček. “Nejste, ale já jsem vás o to požádala. To je slušnost,” nenechala se vyvést z míry pokladní. “Já tu nebudu do jedný,” poznamenala si spíš pro sebe. Pak jsme zaplatili a odešli. Ta nadávající ženská ve frontě byla, ještě když jsme odcházeli - jak to dopadlo, nevím.
Ale zůstal mi rozum stát, jak neuvěřitelně tupí a hulvátští jsou lidi, a obdivuju tu pokladní, že to s ní nepohnulo ani o milimetr. Takhle splachovací já nebudu ani za padesát let.
Červen 9th, 2008 at 9.03
Statečná pokladní :)