Quanti blog

Počítejte se mnou. Den má 24 hodin. 8 hodin (v ideálním případě) prospím - když ne, moje produktivita prudce klesá, proto mě zatím nenapadlo omezit spánek. Osm a půl hodiny plus hodinu a půl dopravy strávím v práci. To máme osmnáct hodin. Další dvě hodiny - ráno a večer - trvá příprava jídlla, výprava a ranní hygiena - na tu večerní přičtěmež cca půl hodiny. To znamená, že na úklid, domácnost, resty, odpočinek a zábavu mi denně zbývá sakumprásk něco kolem tří a půl hodiny.
Přihlédneme k tomu, že je období před Vánoci. Je tedy nutné někam (do oněch volných hodin, poledních pauz či víkendů) včlenit pořizování dárků, vánoční výzdobu, pečení cukroví (letos prováděné v minimální míře a s výraznou nechutí) a další předvánoční aktivity.

Proto nemám čas na blogování.

Včera jsem přišla domů kolem sedmé, postarala se o večeři a kolem osmé jsme si řekli, že bychom se mohli podívat na vánoční trhy. Jasně - pracujícímu člověku, zvyklému na otvíračky v hypermarketech od nevidím do nevidím leccos nedochází. Že když tam jsou ti chudáci stánkaři od devíti do rána, že tam nebudou chtít otročit dvanáctky a déle. Pracující člověk je naiva.

Takže jsme krátce před devátou došli na podezřele vyprázdněný Staromák. Nejdřív nám nebylo nic podezřelé - ty stánky mají nejspíš okýnka z druhé strany. Pak jsme narazili na stánek se svařákem… no, zkrátím to - některé stánky otevřené byly. Výhradně ty s občerstvením. Proč se na turistech nenapakovat :)

Prošli jsme se aspoň osvětleným centrem. Nevkusné Palladium ozdobil ještě nevkusnější “adventní kalendář” v oknech (v každém okýnku je číslo dne, když přijde, nahrazeno neonovým “obrázkem”). Napadlo nás zastavit se v Palace, ale ani tam po deváté nedávali nic, co bychom chtěli vidět.

Myslela jsem na blog skoro každý den, ale skoro žádný se mi to nepodařilo uskutečnit. Musím vypustit spoustu věcí, o kterých bych bývala psala. Některé i naprosto nezáměrně… Ve středu jsem šla z Billy a mezi kruhákem a dírou po trafice mě napadl takový pěkný bonmot, říkala jsem si ‘jo, to dám na blog, to je pěkná formulace’ a než jsem došla domů…

Mnonic.

Ta díra po trafice… Před pár týdny viselo na naší trafice oznámení “prodám za 1000 Kč při rychlém jednání” a číslo. Mysleli jsme, že to znamená, že se zas někdo asi po půl roce pokusí v ní něco provozovat - já osobně snila o trafice kombinované s pekárnou a možná maličkou smíšenkou, eventuelně suvenýry, které by stánek vzhledem k hotelu, který je přes ulici, mohly uživit.

Houby!

Jednoho dne jdu prostě na autobus, jako téměř každý jiný den… a u zastávky je díra. Někdo stánek koupil - doslova - jenom tu boudičku - a odvezl si ho, buď v něm bude spát, nebo prodávat někde jinde, nebo si ho dá na zahradu… za litr zahradní domek, nekupte to. Čekárna je teď nelogicky vzdálená od zastávky a místo stánku, který na tomhle místě stál dřív, než jsem se narodila, zeje bezútěšný černý plácek.

A tak.

O víkendu pak člověk logicky dělá to, na co neměl v týdnu čas - uklízí, vaří trošku sofistikovanější jídla, navštěvuje příbuzné. Minulý víkend jsme se stavovali cestou z Drážďan u Lvíčkových prarodičů. Dostali jsme skvělou večeři a po večeři vínko, a ačkoli jsme byli strašně utahaní a ospalí a chystali se už po večeři, někdy v šest, jít spát, nakonec u jedné sklenice nezůstalo a svorně jsme se prokecali asi do půl dvanácté, semleli jsme všechno možné od války přes příbuzné po moji práci (”takže vlastně propagace”, řekla babička a mně se to hrozně líbilo, říkala jsem si, že kdybych se narodila o pár desítek let dřív, kdybych žila za socialismu, určitě bych dělala někde v propagaci a vymýšlela slogany, jako Vitana vaří za vás, nebo televizní spoty na kysané zelí) a měli jeden z nejpříjemnějších večerů poslední doby.

Dneska jsme byli u mojí babičky. Vnutila mi pár stovek na ježíška spolu s pytlíkem vyloupaných ořechů a povídala, že letos ani nechce přivézt od našich kapra jako každý rok, že si kdyžtak obalí filé.

Kam to s těma Vánocema spěje, když i já k nim sbírám sílu takhle po večerech?

Co se práce týče, tenhle týden byla výplata. Dostala jsem vtipné peníze (devět odpracovaných dnů + nemocenská) na účet, devět stravenek a několik slevových kupónů, mimo jiné do Divadla pod Palmovkou. Na Ať žije královna! jsem se chtěla jít podívat (to je u mě vzácnost, divadlo navštěvuju tak ob rok), tak mám ještě větší motivaci - mé oblíbené herečky Jitku Č. a Zuzanu S. bych si nechtěla nechat ujít vidět pohromadě.

Když už jsme u hereček - poslední dobou potkávám spoustu herců v metru. Někdy minulý týden to začalo Jakubem Prachařem, během tohohle jsem jela s herečkou, která hraje v Ordinaci Tichou, a včera jsme cestou domů narazili na Magdu Zimovou alias Míšu. Ale je fakt, že když jsem chodila do školy kolem Staváče, potkávala jsem herce pořád…

Už končím, zbytek zas někdy příště, odpusťte tenhle předlouhý spot, kterým vybuchla moje víc než týden natlakovaná grafomanie. Závidím všem, kdo mají většinu dárkových povinností za sebou, protože v obchodech je to teď o život v jakoukoli denní a týdenní dobu (jen v pozdním odpoledni a navečer přece jenom ještě o něco víc). A poznámka: vánoční výzdoba Centra Chodov je asi tak o deset řádů hezčí a decentnější než v Palladiu (jeli jsme kolem odpoledne).

Tak pěknou stříbrnou…

This entry was posted on Sobota, Prosinec 15th, 2007 at 20.06 and is filed under Aktualitky, Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.