Normalizace
Všichni, kdo čtete aspoň trošku pravidelně, víte, že jsem cvok do Vánoc. Proto vás možná (stejně jako mě) překvapí následující zjištění:
Já se letos na Vánoce netěším.
A nevím proč.
V pondělí jsem si koupila onen avizovaný první slepičí vánoční časopis. A po prolistování jsem cítila strašlivé znechucení.
Třeba jsem se už natolik obouchala.
Třeba ten časopis je prostě jen tak špatný (samá reklama, půlka absolutně nevánoční jídla, půlka složité cukrovinky s nablblými návody v minulém čase, jako ‘v míse jsme si rozpustili máslo…’).
Třeba je vážně moc brzo.
Třeba je to tím, jak nepříjemné zážitky jsem měla z Vánoc loni, hlavně ten strašný alergický záchvat po pár hodinách v rodičovském bytě (ale letos mají naši rekonstruovat…).
Nejspíš je to tím, že jsem si letos vůbec nestihla užít babí léto a stýská se mi po něm. (Už jsem ale několikrát září proučila a nezaznamenala jsem nějakou zásadní změnu.)
Nejhorší ale je, že ono to vážně je už jenom dva a půl měsíce. A když to nevychytám někdy do konce listopadu, čekají mě zase jenom příšerné prosincové návaly v krámech (ty jsem neměla ráda nikdy ;)).
Snad je to jenom běžná říjnová depka z nedostatku světla…