Neuč se. Život tě naučí.
“Dostudováváš v nejlepší možný době,” řekl mi táta v úterý u kafe, na který přišel o tři čtvrtě hodiny později. Kvůli výlukám.
“Nejsou lidi.”
No, nejsou. Ale taky jak kde. Nejsou zubaři, nejsou vývojáři, nejsou manažeři a obchodníci. Ani jedno z toho nejsem. Místo v kultuře, popřípadě někde v mém bývalém oboru, oblasti češtinářské a literární, je buď mizerně placené, nebo naplněné nějakou ubíjející organizačně-administrativní nudou. Anebo není volné.
Největší problém je, že nevím, co vlastně chci, což brzdí možnost shánět si místo i sama, mimo inzertní servery. Čekám, že na něj natrefím a ono mi cinkne do nosu, podobně jako moje brigáda před rokem a půl. V praxi už jsem ale pozbyla tu krásnou dětskou víru, že si najdu vyhovující inzerát, pošlu tam CV, oni mi odpoví, smluvíme si pohovor, na jehož konci mi nabídnou dvakrát až třikrát víc, než za kolik bych tam byla ochotná pracovat, a podepíšeme smlouvu. Všechny dosavadní pokusy (kterých nebylo, pravda, příliš,když budu volná až v listopadu), které neskončily už u bodu 1, skončily pravidelně u bodu 3, s výjimkou jednoho, kde mi jen řekli, že volám moc brzo (až příliš zajímavé místo, no ;)) a že se mám ozvat tak v září. A do toho Lvíčkovi napíše headhunter z Graftonu, že našel na jeho stránkách CV a rád by si s ním popovídal.
Prý bych si mohla otevřít zážitkovou agenturu, navrhnul mi Lvíček, když jsem ho na naše tříleté výročí vzala včera do Šárky, kde proběhlo naše první rande, a spojila to s piknikem. Ale to by nedopadlo dobře - jednak nejsem schopná doma pracovat efektivně, jednak nejsem organizační typ a jednak bych se nejspíš neuměla vcítit do vkusu cizích lidí. A taková finanční zodpovědnost za to, jestli se někomu bude můj program líbit, to je něco, čeho bych se nerada dožila ;)) No a v neposlední řadě, já si totiž nejlepší zážitky, jako třeba když nám v Šárce proběhly pár metrů před nosem přes cestičku dvě srnky, hamounsky syslím pro sebe ;)
Září 1st, 2007 at 14.12
Mě to taky brzo čeká. Asi bych měl něco shánět už teď. Mám v plánu snažit se co nejvíc psát do novin, třeba se mi pak podaří najít něco na ten způsob. Pořád nevím, jestli náhodou nechci na Ph.D.
Září 1st, 2007 at 15.55
ja si tak dlouho udrzovala “otevrena vratka” do vsech moznych oboru a ted porad jeste nevim, co chci vlastne delat :( na Ph.D. bych mozna sla, ale uz jsem strasne dlouho ve skole. Potrebuju nejaky vlastni penize, praxi, jiny prostredi… ale prede mnou je proste porad cerno :]