Quanti blog

Stříhali dohola malého chlapečka
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
nesmět se pohnouti na židli z železa
Už mu to začlo

Už mi to začlo. Čtyři přednášky a seminář, od devíti do půl sedmé… Nešla jsem do školy příliš nadšeně. A první dva eventy mě jenom uzemnily. Možná to bylo jenom zatměním, spíš ne - první přednáška zůstane uspávárnou hadů nejspíš trvale a koho by potěšilo, že si ho vedoucí semináře pamatuje z loňského roku z jiného kurzu stylem “nojo, ten váš referát, to bylo dost ubohý, to budu chtít ještě jeden… jo ten váš seminář, ten se pak úplně rozpadnul, já snad kvůli vám zavedu prezenci… ” apod. Mě vůbec. Kdyby šel ten obor studovat bez tý zkurvený literatury, tak bych byla blahem bez sebe.

Odpolední tři dvouhodinové přednášky mi namohly pravou ruku až ke křeči, ale přes spoustu fakt (komplexně můžu říct, že míň nezáživných, než jsem očekávala, přesto mě náročnost zápisků nenadchla) mi náladu spíš zvedly, než ještě zhoršily, bylo to vesměs zajímavé, a to dokonce i docent B. (na své poměry).

Cestou domů jsem dorazila na zastávku v 18:23. Bus měl jet 18:22. V 99 % případů nejede včas, ale chtěla jsem se ujistit. Proto jsem přišla k důvěryhodně vypadající babičce a zeptala se, jestli už jela moje linka.
“Nejela, nejela, taky na ni čekám,” vycenila na mě protézu. “Ze školy?” zeptal se podivuhodný obrýlenec, sedící vedle ní. Nemohla jsem ho jen tak ignorovat (stejně jako oni neignorovali mou otázku), tak jsem neurčitě přisvědčila a snažila se dívat do země. “To je dlouho,” litovala mě babička, “jestli je to od rána…” “No, od devíti,” připustila jsem a dál doufala, že konverzace nebude pokračovat. Ale marně. Muž se mě zeptal, co jsem se dnes dozvěděla. Se zdvořilostí meloucí z posledního jsem řekla, že nic zvláštního, že jsme začínali…
“Existuje jedno poznání, kterého by měl dosáhnout každý člověk, a sice jak získat život věčný…”
“S tím na mě nechoďte,” opáčila jsem a kvapně zmizela z dohledu a doslechu.
Fujtajbl…

Abych nekončila hnusnýma náboženskejma fanatikama, aspoň perlička z přednášky: “…snažíme se vedoucímu katedry vysvětlit, že dataprojektor bez počítače nefunguje…”

This entry was posted on Pondělí, Říjen 3rd, 2005 at 19.39 and is filed under Kult urologie, Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.