Neděle s maminou
Nechci vidět ten Štědrý den, protože co mi dneska provedla… Ale popořadě.
Fakt letos ani nevím jak, a je tu první adventní neděle. Ještě ráno tu nebylo skoro nic, jen stromeček u mě na stole. Ještě tak ve tři to vypadalo, že nebudu mít ani adventní věnec, ani františky pro atmosféru, ani žádnou jinou adventní výzdobu. Pak jsme ale dopluli do OBI a tam jsem našla všechno - dokonalej věnec, ozdoby na stromeček, františky, řetězy, svítilnu na svíčku a jmelí.
Vánoce můžou začít, zapálila jsem svíci společně s Kubišovou ;).
Dopoledne jsme kupodivu i dorazili k mámě. Na oběd a hlavně za účelem nalezení natáček k Jet Airu (taková sofistikovanější kulma, které byly tak před deseti lety plné teleshoppingy). “Tyhle tvoje věci budou u tebe v pokoji,” tvrdila mi rodička. Koukla jsem do gauče, tam nic, v šuplíkách taky, tak jsem otevřela skříň. A zas ji zavřela.
“Můžu do skříně?” šla jsem se otázat.
“Jo, proč bys nemohla?”
“No jestli tam nemáš nějaký dárky třeba…”
“Přece nejsem debil, abych je dávala tam,” ubezpečila mě máter, tak jsem si řekla, že se mi něco zdálo, otevřu skříň a podám jí pantofle, které ležely hned navrchu, černé s beránkem. “Jé! A jo, na tohle jsem zapomněla!” vykřikla maminka a šla je schovat vedle, ještě s ponožkama, které jsem jí přidělila, a ode mě šla pára.
Tady vidíte, že člověk nemusí šmejdit, aby vypátral dárky. Dokonce ani nemusí bydlet doma. Takhle výsostně nedobrovolně jsem se připravila o překvapení a moc už jich pod stromečkem nebude, když jsem dostala od našich letos hotovost.
Ach jo.
“Tak na to zapomeň,” poradila mi dobrosrdečně maminka.
Prohledali jsme celý byt. “Já prostě myslím, že je to ve skříni v ložnici,” prohlásila jsem už vztekle a zamířila si to tam. “Počkej!! Tam jsou dárky!” křičela na mě. “Tak je odnes nebo tam vlez sama,” zavrčela jsem. Naštěstí jsem tentokrát neviděla nic.
Příslušenství “to-musíš-mít-ve-svých-věcech” se skutečně našlo tam, kde jsem předpokládala od začátku, že bude.
Připomněla jsem si, jak je skutečně výhodné, že nebydlím doma. Ne, že by mě to nějak doopravdy naštvalo, to jako zas ne, a maminku mám ráda (i kdyby byla svázána v uzlíčku, jak praví klasik), jenom jsem měla přes odpoledne poněkud zvýšenou hladinu adrenalinu a uštěkávala na všechny strany. Není to zkrátka zdravý.
Těšení na Vánoce mě nicméně stále nepřešlo, už jen proto, že jsme doma zapojili rodičovského Ježíška, DVD-rekordér. Do Vánoc by měli mít naši i HBO, takže se bude celé svátky smažit a nejen kapr, doufám ;). Takže mi náladu ani příliš nenarušilo zjištění, že ADSL je doma v podobě nějakého hodně pochybného USB modemu…