Quanti blog

vybírala jsem si ho teď asi za ty příspěvky, které jsem v prosinci blogovala, přestože za to mnohdy nestály. Se začátkem nového roku jsem neměla mockrát chuť posadit se ke klávesnici; pokud ta chuť přišla, nějakým záhadným mechanismem se to vždycky zvrhlo do bilancování a do melancholických výlevů nad počasím, chmurně vysokými výročími, počasím, rodiči, mlhavou budoucností, počasím, finanční vyčerpaností a kvalitou bydlení. Tak jsem se na to vybodla a šla radši z mouky po sýpce smetené upéct pár muffinů, které teď příšerně uměle smrdí z kuchyně a já hádám, jestli mi do trouby zapadlo víčko od mlíka, roztekla se silikonová forma, která budí nedůvěru už od pohledu, nebo jestli ty muffinky z nevyzkoušeného těsta budou vážně tak hnusný.
Krom toho, že nám plesniví zdi na severní stěně domu a táhne nevyměněnými okny na jižní, začal nám ještě za ložnicovou zdí nový soused z vedlejšího vchodu každý den až do večera ohulovat věž nějakým libozvučným technem. Když začal produkci dnes, došla nám trpělivost a zašli jsme za správcovou.
“My teda víme, že taky nejsme nijak zvlášť tichý,” ospravedlňoval se Lvíček po schodech, “ale to je každej den a my máme oba zkouškový období…”
“To my taky nejsme,” oblíkala se do kabátu správcová, “je nás hodně, a bude nás ještě víc, Máňa v květnu čeká rodinu.”
Spadla mi čelist. S Maruškou jsem si jako dítě hrála, je o rok starší a tuším, že jsem si tu před časem stěžovala, jakou práci se u nás dá obhájit na bakaláři. “V březnu má mít státnice,” doplnila správcová, a já trochu škodolibě opáčila, že to je tak akorát.
V neděli jsem byla s mámou vybírat nábytek a na obědě ve skontorestauraci si prohlížela článek o babyboomu českých “celebrit”. Dvanáct těhotných ještě asi nebude konečné číslo. A nejenom celebrity, minimálně dvě internetové známé a bůhví, kdo ještě. Mě ta představa stále ještě děsí :).
V posledním patře sousedního vchodu jsme zazvonili na zvonek. Soused se omluvil se slovy, že to netušil a že to hned ztlumí, a slovo zatím drží. Jo, bylo to zase vcelku o ničem. Ale už mi to blogování nějak začínalo chybět. A co má člověk taky dělat, než se mu dopečou muffiny?
PS: Ale jo, dají se jíst :).

This entry was posted on Úterý, Leden 9th, 2007 at 22.25 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.