Na jaře umírá asi nejvíc lidí
Jaro je energeticky náročné. Na jednu stranu úžasně krásné, na druhou stranu morbidně smutné. Jako první liják orve rozkvetlé sakury, spousta lidí neunese nápor a nároky jara…
Jo, umřel někdo, koho jsem znala. Nedokážu nad tím brečet tak, jako maminka. Jenom si o trošku bolestněji uvědomím, že tu nikdo nejsme navěky. Že tohle zažiju v životě asi několikrát (a když ne, zažije to někdo jiný se mnou) a že to bude bolet.
Vědomí vlastní smrtelnosti je prý jednou z hlavních věcí, která z nás dělá lidi.
Občas mě ta antropologie až sere…
Květen 26th, 2006 at 11.46
Je to vážně pravda. Minulý týden umřel jeden docent od nás ze školy, bylo mu něco přes sedmdesát, a když jsem byl v úterý na zkoušce, probíralo se tam poslední rozloučení s nějakým horolezcem, co umřel v Himalájích. Nevím, jestli to byl ten z novin, ale možná jo.