Moonlight
Když jsem se vracela podruhé ze školy, byla už tma. Pohroužená do myšlenek o budoucnosti katedry jsem úplně mimoděk nastoupila do autobusu, který dorazil k zastávce hned po mně. Měsíc v téměřúplňku se skrýval za takovou tou průhlednou mlhou, o které vaši rodiče říkají, že když je kolem měsíce, bude pršet. Spolu s mou chůzí se schoval za panelák a já zjistila, že romantická může být jakákoli budova, když je dostatečně obrostlá stromy.
Když jsem jela v tom autobuse, měla jsem pocit, že na mě bude doma čekat máma. Zvykla jsem si a přesto, že ten byt teď vypadá úplně jinak, než když jsem chodila do školky, pořád mám zafixovanou tu malou holčičku, jejíž maminka sem patří stejně jako ona.
Bylo mi z toho všeho i z toho posmutnělého měsíčního světla nějak smutno. Ani moje oblíbená Dancing in the Moonlight, kterou jsem objevila na YouTube, tomu nepomohla - spíš naopak, dýchá z ní nostalgie.
Když přišel Lvíček, řekl mi, že jsem si o jeden dárek říkala tak moc okatě, že už je mu blbý mi ho koupit.
Když jsem se večer usadila k vyhlašování Superstar, čekala jsem ledacos, ale určitě ne, že vypadne Tereza. Byla moje favoritka, a je zajímavé… Z devítky loni vypadl člověk, co mě nejvíc bavil, Filip Janko Witch ;). Letos taky jediný pro mě zajímavý, byť pochybný zpěvák - Aleš. Z osmičky loni vypadla moje favoritka Klára. Letos moje favoritka Terka a ještě na stejné písničce, kterou loni zpívala Klára (i když v jiném kole).
Je normální, že je člověku občas smutno z kravin, nemá cenu to nějak řešit, přejde to samo. Největší podíl na tom nejspíš bude mít ten úplněk…