Minutes X
Nebloguju o všem, co by si to zasloužilo, nejen ohledně práce - nezblogla jsem ani návštěvu výstavy Zlaté časy médií, která by si to byla bývala zasloužila, protože byla moc pěkná (ačkoli některé věci, jako překrývající se zvuk u instalací, mohly být dotaženější, a praktickou část jsem čekala trochu obsáhlejší). Takhle mi uteklo aspoň deset Minutes, které už po čase ztrácejí půvab i důvod publikovatelnosti, takže je doplňovat nebudu. Pravděpodobně bych se ale měla aspoň krátce zmínit o pátečním tečkování (a béčkování), což byla jedna z nejzběsilejších akcí, které jsem kdy zažila, a od té doby chápu, co znamená teambuilding.
Znamená to, že další runda je objednána v okamžiku, kdy je přinesena první, takže než jsem se jen tak tak stačila vzpamatovat v okamžiku, kdy jsem v sobě měla čtyři tečky, a pátou si držela nevypitou aspoň půl hodiny (původně jsem přišla s předsevzetím jedné zdvořilostní Tečky a následných cocacol). Znamená to, že v okamžiku, kdy naberete druhý dech, přijde nutná potřeba zbombardovat Brémy :o). Znamená to, že pít s Mirou vůbec neznamená, že vám ráno není blbě (nejspíš že odešla moc brzo). Znamená to, že při odchodu z hospody se musí zpívat Hajný je lesa pán :). Znamená to, že vůbec nevíte, jak jste se dostali do toho strip baru (holky mají vstup zdarma… ;)), kdo objednal to mojito (a kdo ho zaplatil) a jak jste se následně dostali na nočku a domů. A primárně to znamená spoust legrace a příšerných fotek. A taky zjištění, že ne každá ženská nutně musí mít prsa, a že váš manažer je schopnej si v ožralém stavu fotit váš zadek :).
“Co ještě umíme?” ptal se kolega při smolení prezentace našeho týmu.
“Chlastat…” zareagovala jsem automaticky. “Teda jak kdo, já moc ne,” zachmuřila jsem se při myšlence na to, proč sakra poslední dobou pokaždý zvracím (když ani moc nemíchám).
“No,” shrnul to Medvěd, “někdo chlastá, někdo je chrlič…”