Minutes 2: Bagetomat
Automat na bagety se nám přestěhoval do přízemí, takže když jsme se stavovali s kolegy na Pana kafe, na odchodu jsem si s ním šla zatočit, abych se koukla, jestli tam náhodou nejsou karamelový koblihy. Nebyly, tak jsem nechala točnu točnou a připojila se k nim. “Ty sis nic nekoupila?” divil se kolega P. “Já myslel, že v tom máš peníze?” “Ne, já si šla jenom zatočit… :)” “Jo ták, ty se jenom díváš… my si vždycky mysleli, že jdeš na záchod, a ty si chodíš točit s bagetama…”
Málem jsem se pobagetovala smíchy :).
Kolega P. si pak cestou na oběd nasadil úžasnou čepici, kterou si koupil u Vietnamců a v níž vypadá jako Jim Carrey v Blbý a blbější. Když jsem mu tento svůj postřeh sdělila, pokrčil rameny a řekl, že doufá, že jeho neatraktivita v tomto případě dojde do takové krajnosti, že přeteče zásobník a dostane se do kladných čísel ;). Dodávám, že v normálním případě se na něj koukat docela dá (přestože, pravda, sedím zády k němu ;)).
Po mojí drobné nápovědě (UTFG) už i kolega P. přišel na můj blog, proto se vzdávám všech politicky nekorektních výrazů (jelikož je jen otázka času, kdy to bude číst i můj nadřízený) a dodávám, že dnešní oběd, jakož i celý den v kanceláři včetně přestávek na Pana kafe byl ryze pracovní a plný podnětných tematických debat.
Akorát teda nevím, proč kolega M. prohlásil, že si začíná připadat jako ve svém bývalém týmu holandského krycího názvu Oochilaci… :)