Mikušál
Tak máme definitivně po Mikulášovi. Ani nevím, jak jste ho prožili, protože - omlouvám se - ale poslední dobou svoje kolegy, pobratimy a other fellows bloggers moc pravidelně nečtu. Ani nebloguju. Ne, že by nebylo co, například dneska jsem potkala v busu Petra Nárožnýho :) Nebo aspoň tak vypadal :) Ale pokouším se o něco jako učení a taky přípravu na svátky.
Co se týče potkávání, v neděli jsem narazila v Carrefouru na spolužáka z kultu a v úterý v metru na ondrasovu přítelkyni, ani jeden mě nezaregistroval, asi jsem neviditelná :).
Mikuláše jsem strávila stylově - před kamionem Coca-Coly :) Za zapojení se do nějakých soutěží jsem si odnesla i pár hraček a nadělila je Lvíčkovi jako postmikulášské překvapení, když mi bylo jasné, že o mikulášských perníčcích a dobrotách, které jsem skladovala v punčoše už pár týdnů, musí dávno vědět.
“Nepůjdeš se podívat, jestli něco nenadělil?” hecoval mě po večeři a mně teda nebylo jasné, co by tam měl nadělit, co bych nenadělila já ;). Ale převezl mě, nahoře byly nasypané čokoládičky Merci :) To bylo poprvé, co jsem tuhle bonboniérku dostala. A z mikulášských důvodů rozbalenou, achjo :).
Nicméně s Coca-Cola (ano, jsem hnusná globalizátorka) kamiónkem a elfíkem pod polštářem jsem ho dostala zas já ;P
Taky jsme napekli “mikulášské cukroví”, aniž bych teda tušila, že má být mikulášské - prostě jsem si chtěla trochu zacukrařit, tak jsem si vzpomněla na někde nedávno vyčtené “nejjednodušší cukroví na světě” - vykrájet listové těsto, potřít vajíčkem a posypat skořicovým cukrem. Včera jsem to v opakování Kluků v akci našla jako mikulášské cukroví ve verzi zaválet do toho ten cukr, vykrajovat tyčky a motat je do spirál a preclíků, no tak jo ;).
Ale stejně jsem se neubránila svým touhám po patlání a pečení opravdového těstíčka na cukroví a v Bille koupila hotové linecké těsto. Někdy před Vánoci si ještě zaválíme :)))
Včera byl MiKULTáš s lidmi z kulturologie, kam jsem se těšila už měsíc a pro jistotu už někdy v pondělí večer na mně zapracovala nějaká střevní viróza, lepší je to až dneska, takže jsem absolutně neměla náladu nikam chodit. Dneska mě to mrzí, ale kdybych měla opakovaně volit, asi bych tam zase nešla, to víte, když střeva pracují, pařit se zas až tak moc nechce :).
Dneska jsme to završili nákupem a večeří v IKEA. Nákup skoro za tisícovku, ale spousta užitečných věcí i dárečků. A nádherná atmosféra všech těch vánočně vyzdobených “pokojů”. I kuchaře válejícího perníčky jsme v jedné z kuchyní viděli… ale tolik času, abychom si počkali na upečení (což bych [ne]skutečně ráda) zas nebylo :).
Nejvíc vyvedená z míry tak byla Mikulášem maminka, když jsem jí v úterý volala v náhlé inspiraci…
“Ahoj… hele, mě tak napadlo… nenechal mi doma něco Mikuláš?”
Maminka konsternovaně odpověděla: “No… tak jako třeba ještě nechá…”
V sobotu se jedu podívat :).