Quanti blog

Slíbili jsme, že se o víkendu zastavíme u babičky, protože měla v pátek půlkulaté výročí. Ale vzhledem k našemu programu jsme nakonec, když jsme to vzali kolem a kolem, dospěli k názoru, že jediná schůdná doba bude v sobotu v devět večer. Po telefonickém ujištění, že to nevadí, jsme se oblékli, vzali dárky a vyrazili.
Zhruba tři čtvrtě hodiny jsme konverzovali s babičkou, která byla zřejmě díky dárkům (”vždyť víte, že si na to nepotrpím”) na své poměry velice příjemná, pochlubila se dárkovým košem a pugétem od starosty a když došla řeč na dovolené a dozvěděla se od nás, že bratr je na nějakém řeckém ostrově, prohodila “no já jsem si říkala, že se ani neozval…”. Ale nepotrpí si na to, víme .)
Cestou zpátky táhly na Prahu bouřkové mraky a spolu se zbytky slunečního světla tvořily pochmurně nádherné obrazce na tmavnoucí obloze. Byla tma, bylo krásně a my se na těch pár kilometrech D1 cítili jak na Route 66 napříč USA.
Štěstí bývá tak krutě jednoduchá věc, že si to ani neuvědomíme…

This entry was posted on Úterý, Červenec 22nd, 2008 at 21.41 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.