Quanti blog

Měli jsme s Lvíčkem společensko-rodičovský víkend. V pátek nás čekal pozdní oběd, dřívější večeře nebo jednoduše řečeno žranice v Ambiente (nebudu psát v jakém, protože i na samotné stránce jsou 3 verze, v logu Brasilero, v kontaktech Brasileiro a v odkazech Brasiliero, takže se jako nebrazilec nebudu ztrapňovat). Vzhledem k nedostatku konfliktních témat a nadbytku kvalitního papání probíhala vcelku dobře, když pominu incident se suši. Otec mě přinutil, ať ho ochutnám potřené wasabi a obložené zázvorem. Nebudu zabíhat do detailů; po několika desítkách mučivých sekund jsem to dokázala v nejnižší potřebné míře přežvýkat, polknout a zařadila si do svého (řídnoucího) seznamu potravin, kterým se vyhýbám obloukem, nakládaný zázvor. Pak už všechno bylo jenom dobrý nebo strašně dobrý.
V Brasileiru (čert to vem) mají hrozně zlý číšníky. Hlavně jeden blonďák chodí a: “madam, objednala jste si…” “tak jenom kousíček” “aaaale, to rozhoduju já,” a prskne člověku na talíř půlku sumečka nebo amura. Rybky byly výborné, ale vzhledem k tomu, že chodily až ke konci, jsem nebyla schopná ty porce dojíst a na talířku se mi krčily zbytky už od tří druhů; já jsem ale čekala na lososa jako na zlatý hřeb. A dočkala jsem se.
“Losos s maracujovou omáčkou,” přikráčel číšník, a jídelní orgie - miluju lososa a miluju maracuju - skončila pravým a nefalšovaným gurmánským orgasmem.
Nechali jsme si odnést talíře (jenom zlý číšník, když viděl, že unikáme jeho moci, mi nesl na stůl čistý, ale ubránila jsem se) a přinést hruškovici a kávu. Můžu potvrdit, že jako digestiv je domácí hruškovice nejlepší: vůbec mi pak po té hoře jídla nebylo špatně. Jedla jsem ale až druhý den v poledne :).
Dopoledne jsme si dali druhou porci rodinných aktivit a jeli za babičkou převzít sekačku. Přiznám se, že se jí bojím: elektrická byla takový chroustátko, tohle člověk musí startovat lankem, motor zařve a zmáčknutím páčky pojezdu sekačka vyrazí jak drak. Všichni jsme si to vyzkoušeli a společně posekali džungli, která kdysi bývala zahradou.
A další den jsme pro změnu vyrazili k Lvíčkovým, kde jsme se dozvěděli, že jsme v sobotu byli šest kilometrů od sebe (a v době, kdy jsme odjížděli, možná i blíž, protože tou dobou zrovna oni mířili pro sud k nám do pivovaru). Já se ale stejně potřebovala učit. Teď budu mít snad aspoň kapku volnější týden, co se týče intelektuální činnosti (potom, co dosmolím zadání diplomového úkolu). Zaplaťpámbu, protože počasí se na mně podepisuje tak, že jsem dneska při vaření oběda suverénně roztrhla neuvařenej pytlík rýže.
Ty spotřebiče mě poslední dobou dost vytáčej, protože tak 2-3 tejdny zpátky to ve věži udělalo *cvak* a od tý doby nefungujou hodiny. Jenom hodiny. A cvakne to takhle nahlas vždycky při vypínání. A minulej tejden mi nějak podobně odešel radiobudík. U něj jsou ty hodiny řádově zásadnější věc, ale přece jenom člověka malinko víc srštve ta věž, protože budík už má leta, kdežto věž je necelýho půlroka po záruce. A novým, maličkým, modrým a přímo ťufacím budíčkem mě včera překvapil Lvíček. K svátku. Měli jsme ho v plánu koupit v pátek, ale prý se mu mě zželelo. A taky chtěl, abych vrátila na svoje místo meteostanici, kterou jsem si dočasně nahrazovala hodiny ;).
PS: Gratuluju oběma (a všem dalším) úspěšným včerejším maturantům. Teď teprv poznáte, zač je toho loket .)

This entry was posted on Středa, Květen 23rd, 2007 at 13.23 and is filed under Aktualitky, Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.