Quanti blog

Chtělo se mi nazvat blog trochu po kunderovsku. Nefrankofonní čtenáři nechť se spokojí s vysvětlením, že jsem bez chuti. Už druhý den nevnímám, co jím. Mám docela strach, aby mi to nezůstalo - přestože bych pak asi docela ušetřila za jídlo, bylo by mi to líto :). Nejspíš to bude ale úpornou rýmou, která na mě přišla ve chvíli, kdy mě pomaličku a neochotně začal opouštět kašel. Přidružené bolesti v krku… ale nebudu z toho dělat blog hypochondra, znáte to asi všichni, jenom v takové intenzitě všech tří “součástí” nachlazení jsem to neměla už hodně dlouho. Dneska už naštěstí víceméně jen pochrchlávám a postrádám čich&chuť. Lvíček se snažil moje smysly povzbudit česnečkou, která obsahovala víc česneku než vody. Tak bojovné jídlo jsem měla naposled u Kašpárka, a to ještě jejich ohnivá křidélka blednou :). Měla jsem pocit, že mi to prožere žaludek, propálí dutinu ústní a slzy mi tekly proudem. V tom, abych něco měla z hlavního chodu, kuřátka na zelí, mi to ale nepomohlo. Škoda, vypadalo to docela lákavě… :(.
Jinak trávím čas s notebookem, čajem a širokým spektrem lékárenských produktů a při čtení jiných blogů jsem aspoň vděčná, že nemám potomstvo a až na nějakou tu přípravu krmení můžu téměř nerušeně stonat. Sice jsem si tenhle týden představovala jinak, ale co se dá dělat, aspoň si tu nemoc vcelku “můžu dovolit” (nepočítám-li finanční ztrátovost, ale holt dělat z domova zatím nejde). Příští týden se na mě všechno nasype s dvojnásobnou intenzitou, tak hlavně abych byla fyzicky fit (a měla chuť, abych se mohla dopovat aspoň firemní čokoládou… ;)).

This entry was posted on Čtvrtek, Únor 16th, 2006 at 15.19 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.