Lilo.
Lilo. Bíle lilo. Bez milosti. Bez lítosti. Liliově bíle lilo. Až se slilo, co kde bylo.
(Příznivcům tradičního zavaděče se omlouvám, používám grub ;).)
Lilo včera tak, že jsme zmokli i během přebíhání z auta do baráku. Lilo tak, až mě to u doposud mírného babího léta překvapilo. U něj mě ostatně překvapuje víc věcí - hlavně to, že bez velkých cirátů se zabarvováním listy prostě opadávaj. Vypadá to, že letos se barevného podzimu ve větší míře nedočkáme. Rána začínají být pošmourná a mlhavá. Dneska mi celý den hučelo v uších a nevím, jestli za to může to počasí, včerejší výběr z hroznů nebo vypsychování u rodičů, kde mi dvě hodiny v bezútěšně chaotickém a zaprášeném bytě dokážou přivodit depresi a spustit alergii.
Proto taky možná tenhle příspěvek nemá ani hlavu, ani patu. (Ten první řádek, to mi nehráblo, to byl Šiktanc…)
Září 29th, 2006 at 21.36
Ja jsem dneska taky pekne zmoknul. Vyrazil jsem do mesta na nakup s tim, ze se po ceste zpatky stavim ve skole na prednasku. V polovine zpatecni cesty zacalo lejt jak z konve .. prestalo samozrejme az ve chvili, kdy jsem dorazil do skoly mokrej az na kost.
Říjen 1st, 2006 at 11.45
Mě se pošmourno docela líbí, i když asi jsem si měl vzít na kolej trochu jiné oblečení (a obutí), než mám teď.
Říjen 1st, 2006 at 13.55
ja mam podzim rada, ale neubranim se depresim, kdyz prijde takovehle pocasi, zatazeno, malo svetla. Musim si zvyknout - jedine fajn je, ze se diky tomu zacinaji trochu vybarvovat ty listy…