Kolem Lážova
Znalci Káji Maříka vědí a ostatním to může být fuk - na okraj tohoto městečka jsme se vydali v neděli s Lvíčkovým bývalým kolegou a jeho přítelkyní. Původně jsem k místu, kde si staví bydlení, byla trochu skeptická, a stejně tak byli i oni - než tam přijeli a uviděli parcelu. Za dva dny ji kupovali, a já bych snad nejradši koupila taky, kdyby tam byla ještě nějaká volná :) Za barákem les, před barákem údolí s městečkem a naproti Skalka, vzduch jako u moře a filmové obláčky, které tam jsou prý často, jak se oblačnost trhá o kopce. Byli jsme na borůvkách (pokryté dno krabičky od zmrzliny) a na houbách (jeden pidihříbek a tři pidiklouzci, které jsme si pak přehazovali z auta do auta, protože zatímco pánové houby milují, my obě holky jsme s nimi nechtěly nic mít :).
Kromě nádherné přírody byla přidaná hodnota výletu i v příjemné konverzaci. S Lenkou jsme měly kromě hub i spolu jiných společných témat, Petra jsme se zase ptali na novinky ve firmě, kde jsme s Lvíčkem oba kdysi pracovali.
“Tak co, už má PeZ dítě?” vzpomněla jsem si na dalšího kolegu, Petra Z., kterému jsme byli loni na svatbě a jeho manželka měla na den přesně o rok později termín.
“No jasně,” odsouhlasil Petr, “to už jsou asi dva tejdny…”
“A co to je?”
“Kluk.”
“A jak se jmenuje, víš?”
“No prej po mně,” pochlubil se :D
Odpoledne jsme nechali Petra projet. “Já si dám dozadu batoh… mám tam doklady a všechno,” nechtělo se mu to nechávat na parkovišti. A to byla samozřejmě chyba :) Na opačném konci Prahy, než Petr s Lenkou bydlí, jsme v garáži v kufru objevili cizí batoh. Tak si po celém dni na stavbě ještě přijeli, no. Co není v hlavě, musí být v kolech :)
Jeden z nej víkendů… ale spát se mi chtělo ještě před večeří :)